Najnovšie články

Za všetky rodiny... Skutočne?

Peter Bulik, Mgr. | 3.8.2019 19:48
populivox: čo si o tom myslím

Zhromažďovacie právo a demonštrácie v Rusku.

Peter Bulik, Mgr. | 3.8.2019 19:41
populivox: čo píšu iní

Mäkká sila.

Peter Bulik, Mgr. | 3.8.2019 19:35
populivox: čo si o tom myslím

Jiří Weigl: Katastrofa

Peter Bulik, Mgr. | 3.8.2019 19:18
populivox: čo si o tom myslím

Petr Hampl: prednáška ktorá nesmela...

Peter Bulik, Mgr. | 3.8.2019 18:20
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

Naše země je v chaosu.

rozhovor

Václav Klaus pro Parlamentní listy: Naše země je v chaosu. Špatné věci dovážíme ze západu.Konec světa ! Hrůza hrůz !

Pane prezidente, pomalu končí výroční rok 2018. Otázka úvodem, byl to pro Českou republiku dobrý rok?

Česká republika existuje, funguje, ekonomice se docela daří. Nicméně chaos v naší politice nás, kteří uvažujeme politicky, vede k tomu, že ho nemůžeme označit za rok pozitivní a pěkný. Chaos, který existuje, tedy opoziční nepřijetí demokraticky proběhlých jak prezidentských, tak parlamentních voleb, vede k nemožnosti vládnout, vede k nepřetržitému zpochybňování všeho, co vláda udělá. A je jedno, zda dobrého, či špatného. Sám vidím mnoho špatného. Ale země je neřízena, země je chaotizována, dobrá nálada tu neexistuje. Nejedná se o nahodilý výkyv, bohužel jde o určitou tendenci.

Mohu to chápat tak, že původcem chaosu je především opozice? Ať už opozice sněmovní nebo názorová, mediální, ale pořád opozice?

Ne, myslím, že původcem chaosu je naprostá změna společenského klimatu v naší zemi dnes oproti době před téměř 30 lety. Na začátku 90. let jsme prožili záblesk svobody. Považovali jsme to za něco naprosto úžasného a počítali jsme s tím, že záblesk svobody a možnost demokraticky rozhodovat bude dále pokračovat. Od té doby se mnohé změnilo, pro mě v každém případě k horšímu.

Postupující nesvoboda, postupující manipulace lidí, postupující a posilující moc státu ovlivňovat naše životy jak ve světě ekonomickém, tak bohužel stále více ve světě osobním. Tohle je něco, co jsme někteří v listopadu 1989 opravdu neočekávali. To, co máme dnes, v prosinci 2018, je proti listopadu 1989 velké zklamání. Neříkám tím, že situace koncem prosince dnes je horší, než byla v říjnu 1989, to ne. Ale očekávání byla úplně jiná, což nás všechny deprimuje, strašně nás to ničí a je to něco daleko širšího než cokoli v naší zemi.

Mluvíte o stále větším úbytku svobody, dalším utahování šroubů v mnoha oblastech života. Vzhledem k tomu, že se situace stále zhoršuje, znamená to, že si takový stav politická reprezentace řídící zemi neuvědomuje?

Pozorně jsem vás poslouchal, jak se ptáte, zda si to uvědomuje, nebo neuvědomuje politická reprezentace. Skoro jsem čekal, že řeknete, zda si to uvědomuje veřejnost. To jsou dvě odlišné věci. Mám strach, že je to salámovou metodou prováděné utahování šroubů. Tudíž člověk si to daleko méně uvědomuje, než by to bylo, pokud by došlo k jednoznačnému zlomu. Proto myslím, že si to veřejnost neuvědomuje dostatečným způsobem a politická věrchuška či politické elity si ve skutečnosti neuvědomují, co dělají, protože jejich iniciativa je v tom jen z části. Mnohé z toho je import. Ať nás nikdo nemučí, že něco špatného dovážíme z Východu. My dovážíme mnohé špatné právě ze Západu a je třeba to říci velice nahlas. 

To, co se na nás ze Západu valí, ta genderová politika, agresivní feminismus a všechny podobné záležitosti, tohle totálně mění naše životy. Málo o tom diskutujeme. Dopadá to na nás, jako kdyby to přišlo z jakýchsi posvěcených míst. Nevím, jestli jste si všimli, že nedávno pan Kněžínek, ministr spravedlnosti, ohlásil, že dojde k transsexuálnímu posunu v našem zákonodárství. Neboli že bude přípustná volba pohlaví. Takže naše zákony budou říkat, že to není o biologii, ale o subjektivní volbě. 

Jedna věc je, že je to šílené. Druhá věc je, že tohle dostaneme jako vedlejší, malou informaci o tom, že takový materiál přišel do vlády, aniž o něm byla vedena jakákoli veřejná diskuse. Co může být větším symbolem potlačení demokracie než právě toto. Že pan ministr Kněžínek, nebo pravděpodobně ještě více jeho předchůdce pan ministr Pelikán, v obklíčení nejrůznějších neziskovek, které díky lenosti a flákání se veřejné správy vlastně veřejnou správu převzaly, tyto neziskovky napíšou nějaký návrh zákona, ministerstvo ho z lajdáctví přijme, pošle do vlády atd. Vidím v tom základní narušení podstaty našeho společenského systému a života.

Zastavme se u jednoho konkrétního příkladu. Jde o tzv. Istanbulskou úmluvu. Dlouho se na toto téma žádná veřejná diskuse nevedla. Téma se do širší debaty dostalo až po kázání mons. Petra Piťhy, na němž za to následně byla vykonána skoro mediální poprava. Pokud s přijetím tohoto dokumentu hrozí skutečně tak závažné věci, jak je profesor Piťha popisoval, proč o tom celý národ už dlouho nemluví?

Celý národ je manipulován. Tato debata do značné míry není možná! Důvod, proč se mluví o varování pana profesora Piťhy, a já jsem se několika výraznými kroky postavil na jeho stranu, je ten, že pořád ještě dominantní média pod tlakem Západu, pod tlakem EU, pod tlakem USA tyto věci více a více přejímají. My se ušklíbneme, že v některých amerických městech zakázali vánoční stromky, že jinde zakázali zpívat kolegy apod., ale ono to není k ušklíbnutí. 

Nepodařilo se nám vytvořit jasný politický tlak, který by tohle všechno odmítal. Žádná politická strana není připravená proti tomu rezolutně vystupovat. Bohužel. Je to o boji několika jednotlivců, kteří jsou v podstatě okamžitě strašlivě ušlápnuti politicky korektním názorem. Nastala situace, že se lidé proti tomu bojí vystoupit. Připomíná mi to, co jsem zažíval já v souboji se zhoubnou teorií globálního oteplování už před deseti lety. Veškerý boj proti nesmyslné doktríně globálního oteplování vedou emeritní páni profesoři a myslitelé, lidé, kteří jsou na penzi a nejsou totálně závislí na svém příjmu z vysokých škol a univerzit a mohou si tento boj dovolit. 

Není náhoda, že já také jsem do toho mohl naplno vstoupit až v momentu, kdy jsem byl v důchodovém věku. Stejně jako řada mých přátel od Ameriky, přes Austrálii, Německo po Anglii atd. Ti si to prostě mohou dovolit, zatímco každému, kdo je součástí systému, hrozí, že ho systém semele, že ho vyhodí z univerzit, ztratí zaměstnání apod. 

Nesmírně to připomíná komunismus. Vím, že někteří svatosvatí bojovníci s komunismem budou má slova považovat, a ne poprvé, za téměř fatální ideologické provinění, ale musím trvat na tom, že se mírou nesvobody vracíme do éry komunismu. Opakuji, aby mi bylo jasně rozuměno, myslím do éry pozdního komunismu, nikoli do éry Stalinova komunismu a padesátých let.

Nakolik lze při vědomí, že většinová veřejnost si tyto problémy zcela neuvědomuje, odhadnout, co se musí stát nebo kde je hranice, kdy se o tom všem zeširoka začne mluvit? Kdy to bude téma i pro širokou veřejnost nedotčenou politikou?

Nemám na to dobrou odpověď. Ani ve smyslu pozitivnosti odpovědi, ani ve smyslu schopnosti definovat onu hranici. Proč? Myslím si, že éru, kdy jistá mez přijatelnosti byla překročena, jsme už dávno minuli a pořád se nic neděje. Pořád zůstává mlčící většina potichu a teď zrovna shání vánoční dárky nebo se vzteká nad neprůjezdnou dálnicí D1. Mám pocit, že důvodů pro to, aby byla vytvořena naprostá nespokojenost veřejnosti, nespokojenost obyčejných lidí, už je víc než dost. Jsou trošku uplaceni tím, že se relativně ekonomicky daří. Naší zemi se určitě nikdy nedařilo tak dobře jako právě teď, a to samozřejmě ovlivňuje chování lidí. Považuji to za nesmírně nebezpečnou věc. 

O tom, že nemám schopnost definovat mez, jak jste chtěl, jsem dlouho vedl debaty. Blíží se dvacáté výročí spuštění eura a odpovídal jsem k tomu do různých médií. Říkám, že se mi už zdálo mnohokrát, že byla překročena hranice, kdy je jasné, že by dávno mělo dojít k masivnímu vystoupení proti zhoubné myšlence umělého vytvoření jedné evropské měny. Zdá se, že k tomu nevedla ani velká krize v letech 2008 a 2009, nevedla k tomu řecká krize, nevedla k tomu pozice zadlužených států… Nevím, co většího se ještě musí stát. 

Nemá na to výrazný vliv i to, že lidé, kteří o těchto problémech mluví, lidé, kteří se o veřejné věci den co den zajímají, lidé jako vy nebo já žijí v určité bublině, zabývají se tím, mluví a přemýšlejí o tom, zatímco normální občané mimo tento okruh nikoli? Člověk, který v šest ráno vyrazí do fabriky, celý den těžce manuálně pracuje, navečer přijde domů a je rád, že nemusí nic řešit, na tyto věci nejspíš nemá moc energii a chuť…

Jistě, takový člověk může číst ParlamentníListy.cz a tam se to dozví (usmívá se, pozn. red). Tohle je jedno velikánské téma. Druhé téma nám přinesly tyto dny. Mnozí z nás se nesmírně zaradovali nad tím, že se premiér Babiš vyjádřil proti migraci a paktům OSN. Všichni jsme jeho názor slyšeli a znali. Najednou otevřu, vidím rozhovor s Babišem a ten říká něco jiného. Takový chaos v naší zemi je něco naprosto nepředstavitelného. 

Rozumím tomu politickému patu. Ale premiér je bez ohledu na to, co si myslím o jeho vlastním chování a jednání, drcen vydíráním ze strany svého koaličního partnera, sociální demokracie. Nemůže si dovolit vytrestat ministra zahraničí za tuto evidentní neloajalitu, která by v normální zemi vůbec nebyla možná. Ví, že může ČSSD říct „na shledanou“, my končíme a vy končíte jako předseda vlády. Nacházíme se ve slepé uličce a někteří toho umějí zlým způsobem využívat a zneužívat. 

Napsali jsme v úterý stanovisko našeho institutu, které se týká právě toho, že Česká republika hlasováním svého zástupce podpořila globální pakt OSN o uprchlících. Říkáme, že veřejnost o tom vůbec neví, žádnou diskusí to vůbec neprošlo. Česká vláda nerozhodovala svobodně a v zájmu občanů a musíme trvat na tom, že tento pakt pro nás v žádném případě nebude nijak závazný, protože u nás nebyl nikým schválen.

Situace kolem oněch paktů OSN působí poněkud zmateně. Dlouho se nevědělo, že kromě paktu o migraci (který ČR ve středu v OSN odmítla, pozn. red.) se chystá ještě pakt o uprchlících a že jde o dva rozdílné dokumenty a premiér dlouho říkal, že pakt o uprchlících nechce také. Přitom v půlce listopadu poskytl za vládu Sněmovně dokument, v němž se píše, že kabinet tento druhý pakt podporuje. Skoro to teď působí jen jako hledání výmluv pro veřejnost, kdo koho k čemu tlačil…

Je to záměrná hra předsedy vlády s námi. Druhá věc je, že nás všechny, jakkoli se tím na rozdíl od většiny veřejnosti dennodenně zabýváme, ta podobnost v názvech „pakt o migraci“ a „pakt o uprchlících“ trošku svedla na scestí. Slova se nám zdála podobná, mysleli jsme, že se jedná o jednu věc, a byli jsme ukolébáni chováním premiéra Babiše a vlády. Ukazuje se, že to tak není, a jde o to, zda oni to také pořádně nevěděli, anebo je v tom jasný kalkul, aby zdánlivě vůči něčemu bouchali do stolu a nenaštvali si kdekoho v západní Evropě.

Evidentně to věděli, protože zmíněný dokument vlády pro Poslaneckou sněmovnu mluví o tom, že vláda odmítá pakt o migraci, ale nemůže být obviňována z nedostatku solidarity, protože podporuje pakt o uprchlících.

Dobře víte, že i my, kteří se těmto věcem věnujeme, jsme to nezaregistrovali. Jestli tohle nezaregistruje politicky aktivní člověk mého typu a špičkový redaktor ParlamentníchListů.cz, pak to znamená, že se s námi hraje nějaká záměrná hra.

Pane prezidente, letošní rok byl na domácí politické scéně dost živý. Celou první půlku roku zabralo sestavování vlády. Jak kabinet hodnotíte? Co ve vašich očích udělala dobrého či špatného?

Trápí nás hlavně věci typu pakt o uprchlících, pakt o migraci, problém Evropy jako takový, brexit, klimatologický summit v Katovicích, proti tomu, jestli se předkládá jeden zákon toho nebo onoho typu, to je marginálnější věc. Nemohu si pomoct, ale žádné zásadní a výrazné iniciativy státu nevnímám, nevidím, ale je tam tisíc malých věcí, které náš systém pořád posouvají k horšímu a horšímu. Tyto malé věci se špatně definují, špatně vypočítávají, žádná z nich není naprosto fatální. 

Stačí si vzpomenout na nedávno mým synem hezky zdramatizovanou debatu o zákazu alkoholu u vodáků, tak říkám záměrně, není to něco, co by zničilo náš stát a naši zemi, ale jde o jednu z dalších věcí, které když se sečtou, míra svobody se výrazně snižuje. Vláda nepůsobí politicky, vláda je v rukou na jedné straně neziskovek, které píšou materiály ministrům a na straně druhé v rukou různých lobbistických skupin, které usilují o efekty pro sebe. Celek, koncept, nadhled, ražení cesty vedoucí někam, nic z toho současná vláda rozhodně nenabízí a musím říct, že to nenabídla žádná vláda v posledních dvou desetiletých. 

Pro mě je to velmi frustrační věc. Člověk nerad říká, že je frustrován. Člověk by měl být aktivní, pozitivně bojovat a pokud řekne, že je frustrován, trošku to zní jako rezignační postoj. Jako svou rezignaci to nechápu, ale analyticky a popisně říkám, že neexistuje žádný koncept, kudy a jak by měla Česká republika jít. To je obrovská prohra. Vláda tato, vláda minulá, předminulá i předpředminulá, ty žádný nadhled, schopnost odstupu a jasný kompas v sobě neměly.

Andrej Babiš je premiérem už rok, preference jeho hnutí po volbách ještě rostou a to zvláště v poslední době poté, co proběhla kauza s jeho synem kolem Čapího hnízda, byť to jsou stále jen průzkumy. Kde se ta popularita bere? Je to o tom jízdném pro školáky a důchodce skoro zdarma nebo obědy pro děti ve školách? Lze vidět něco koncepčního do budoucna?

Dvě věci popisují dnešní stav. Též nepřeceňuji průzkumy, ale v podstatě více méně naznačují, že o žádnou revoluci nejde a Babiš udržuje svou pozici a žádné jeho problémy jeho pozici neponížily a nezhoršily. To je teze číslo jedna.

Myslím, že se mu daří využít atmosféru vytvořenou hloupostí opozičních politiků k obrazu svému a umožňuje mu, aby se tvářil, že je ze všech stran mučen, ponižován atd. Někteří naši spoluobčané na to slyší. To je vina těch, kteří hloupou politiku dělají a tím Babišovi umožňují, aby tuto kartu hrál. Má k tomu vzezření, umí se zatvářit jako mučená bytost, jeho hlas umí zaznít lítostivě. Nedivím se, že se jeho preference nezhoršují. 

A že se nezlepšuje nic dalšího? Myslím, že nemá co se zlepšovat. Nikdo z nás si nedovede představit, co je třeba za Piráty krom chaosu a totálně extrémně levicové anarchistické ideologie. Hlasů v průzkumech mají až moc. Nevím, že by měli vítězit na úkor Babiše, nedovedu si to představit. 

Nezmínili jsme ODS, vaše politické dítě.

Chování ODS považuji za úplné neštěstí. Že by měla našlápnuto k nějakým mimořádným výsledkům svou bezbarvostí, svou neodvahou jasně označit věci pravými jmény a svou prázdnotou, to si nedovedu představit. Považuji to za naprosto nešťastné. Takže výsledky průzkumů, to je prostě česká realita.

Nakolik se dá říci, že v popularitě hnutí ANO hrají roli zmíněné slevy na jízdné, zvyšování důchodů nebo uvažované obědy pro děti ve školách zdarma? Není to korumpování voličů? 

Je to kupování si voličů za příznivé předvolební zprávy. Můj syn napsal nedávno svůj pravidelný pondělní komentář, který nazval “Obědy ve školách zadarmo? Ať je zadarmo všechno!”. Ať si to každý přečte. Je tisíc důvodů si myslet, že je dobré, aby lidé měli větší přístup k tomu či onomu. My ekonomové jsme celou likvidaci komunistické ekonomiky a transformaci v ekonomiku tržní dělali na základě zásadní teze, že lidé mají být odměňováni a mají také platit cenu podle toho, jak odpovídá ekonomické realitě. 

To, co sledujeme, je pokus vymknout se ekonomickým zákonitostem a na tom byl založen komunismus. Co jízdným a školními obědy zdarma nabízí vládní politikové, to je návrat ke komunismu. Ať se na mě za tato slova neuráží. Tohle jsme my už dospělí ekonomové ze všech možných stran kritizovali v komunistické éře. Vyzývali jsme k návratu k ekonomickým realitám a mysleli jsme, že tuto transformaci jsme už udělali a teď vidíme, že se to z druhé strany vrací zpátky. Bohužel tomu nahrávají soudruzi z Evropské unie, takže naše vláda nevypadá jako jediná šílená. Je to hrůza hrůz. 

Když jsme dělali základní deregulaci, liberalizaci, privatizaci ekonomiky, tenkrát jsem razil trošku méně běžné slovo: desubsidizace. Zrušení jakýchkoli subvencí a dotací. Považovali jsme to za alfu a omegu celé ekonomické transformace. Navrátit ceny, mzdy a měnový kurz, kam patří. Toto byl základ, co jsme v 90. letech dělali. Dneska se vracíme do systému, který se ekonomicky minulému režimu více a více blíží.

Mluvil jste před chvílí o Pirátech, kteří zaznamenali obrovský volební úspěch v Praze, mají primátora. Jejich lídři si značně věří a říkají, že v příštích sněmovních volbách porazí Babiše. Může se to stát?

Pro mě je skoro nemožné, že mohli mít i těch 17 procent v Praze. To mám pocit, že jsem někde, kam nepatřím. Každý pátý člověk, kterého potkáte, když jdete po ulici, volil Piráty. 

Tohle počítání, každý třetí, pátý atd. se mi vrylo do paměti při nejúspěšnějších volbách, které jsem s ODS v Praze v roce 1992 měl. Na mé Praze 9 na Proseku volilo ODS 49,2 procenta. Dobře vím, že po vyhlášení výsledků jsem šel v sobotu pozdě odpoledne po Proseku a tak jsem si říkal, že každý druhý člověk mě volil. Šel jsem po ulici, míjel lidi a říkal si: tenhle mě volil, tenhle ne, tenhle ano atd. Mám to vryto v hlavě jako obrovskou vnitřní informaci, že ty volební výsledky nejsou abstraktní čísla, ale lidé, které potkáváte. Takže fakt, že Piráti mají téměř každého pátého člověka, je pro mě zpráva jako z jiného světa. 

Mluvíte o jiném světě, ale pokud v běžné politické soutěži uspějí, neměli by dostat šanci řídit zemi?

Nastane-li to, bude to rozhodně platit. Myslím si ale, že do té doby by měly trochu zmoudřet standardní politické strany jako ODS, lidovci i sociální demokraté a říct: tohle snad nesmíme dopustit, to je konec světa, udělejme něco.

Vraťme se k závěru rozhovoru na začátek končícího roku. Miloš Zeman obhájil prezidentský mandát. Předpokládám, že jeho kroky či výroky sledujete. Překvapilo vás něco během letošního roku?

Čekal jsem, že své druhé volební období zahájí trošku mírnějším a smírnějším tónem. Opravdu jsem nebyl spokojen s jeho inaugurační řečí a myslím, že jsme to reakcí našeho institutu dali veřejně najevo. V průběhu roku prezident Zeman dělá, co dělat umí a chce. S některými věcmi sice hluboce nesouhlasím. U jiných věcí, které prezident Zeman říká, musím konstatovat díky za to. Jde o jeho racionální antipřístup k migraci a rozumnější pohled na to, kde je reálné nebezpečí vůči naší zemi, jestli jde z daleké Číny, Ruska nebo možná spíš ze Západu. V těchto věcech musím uznat, že je dobře, že to aspoň někdo říká, protože politické strany, dnešní tzv. demokratické síly ve sněmovně se něco takového vůbec neodvažují říkat. Politici z těchto stran jsou zbabělí, neodvážní.

Minulý týden jsem byl v Budapešti, kde jsem dostal Petöfiho cenu, to byl takový maďarský Karel Hynek Mácha. Debata v Maďarsku je úplně jiná, jejich ministerský předseda hraje jasnou politickou kartou, věci jsou nazývány normálními jmény, nehraje se falešná hra. Tohle bychom potřebovali u nás, ale politická reprezentace, vládní ani opoziční, toho není schopna.

Závěrem trochu výhled do nového roku. Co nás čeká? Je na obzoru nějaká výrazná krize? Mnozí ekonomové začínají varovat před krizí stále hlasitěji.

Ekonomickou stránku bych teď nezačínal, bylo by to na jiný rozhovor. Musím nicméně zopakovat jeden bonmot, který za to stojí. Jeden strašně chytrý americký ekonom ohledně předvídání dalších krizí řekl: já znám slavné nositele Nobelovy ceny za ekonomii, kteří se holedbají s tím, že předpověděli 14 z posledních čtyř krizí. V této nadsázkové ironické větě je obrovská hloubka. 

Tím, že vůbec nepředvídali krizi v letech 2008 a 2009, jsou ekonomové trošku vytrestaní a teď se sichrují. Zajišťují se tím, že mluví o krizi, která může přijít, aby pak nevypadali jako naprostí hlupáci. 

Ptáte-li se na můj názor, tak myslím, že bezprostřední důvody pro krizi ve světové, evropské a naší ekonomice, nejsou. Zpomalení růstu ano, ale důvody mluvit o krizi bych spojoval právě s tím bonmotem na začátku.

Určitě očekávejme v příštím roce nepřetržitý tlak na přijímání bláznovství klimatologického rázu, tlak na omezování svobodného ježdění v autech, nucení používání solární energie a další oblasti. Šrouby se utahují každý den a budou utahovány určitě dále. 

Děsím se posilování genderismu a feministického šílenství. 

Děsím se vítězství zelených nad normálními lidmi a nad zdravým rozumem. Co jsme si všichni prožívali s dálnicí D1, bylo fatální vítězství zelené ideologie. 

Mám strach, co bude Evropská unie dělat s Velkou Británií. Dění kolem brexitu je skutečně děsivé. Impérium Evropy předvádí, jak se s odpůrci EU nemazlí. Myslím, že Alexander Tomský to někde řekl. EU se skutečně s odpůrci nemazlí, v Bruselu je jim úplně jedno, co bude v Británii nebo jiných zemích unie. Oni chtějí trestat a ponižovat Velkou Británii za to, že si troufla říct, že EU není to dobré. 


Radim Panenka

npl+ivk

Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 5.1.2019 15:39



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog