Najnovšie články

Víte, do čeho nás tlačíte? Rusko rázně odpovědělo

Peter Bulik, Mgr. | 22.10.2018 11:52
populivox: politika

Otvorený list Štefana Harabina dekanovi PF

Peter Bulik, Mgr. | 22.10.2018 11:20
blog: Zaujalo ma

Nechte si svůj elektromobil, já jdu do diesela.

Peter Bulik, Mgr. | 22.10.2018 11:11
blog: Zaujalo ma

Názor na rakety kratšího doletu

Peter Bulik, Mgr. | 22.10.2018 11:07
populivox: čo píšu iní

Blaha: Otázniky v prípade Kuciak visia nad Kiskom,

Peter Bulik, Mgr. | 22.10.2018 10:55
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

Oskar Krejčí: USA potřebují loutky

rozhovor

Oskar Krejčí: USA potřebují loutky a selektivní údery v Eurasii. Americký vlivný analytik Friedman bez obalu říká, že se musíme smířit s tím, že i v Evropě budou války, které jsou prý projevem lidskosti. S tím ostře polemizuje politolog Oskar Krejčí v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

PZ: Již řadu dní je velkým hitem českého internetu tisková konference George Friedmana, ředitele společnosti Strategic Forecasting. Tedy vedoucí osobnosti mimořádně zajímavého a vlivného analytického pracoviště s centrálou v Austinu, USA. Předpokládám, že i Vás zaujaly Friedmanovy výroky o Evropě a Spojených státech z této únorové konference. Jaký je Váš celkový dojem z tohoto Friedmanova vystoupení?

Je to fascinují směs upřímnosti, archaismu a strategické slepoty.


PZ: Tak teď nevím, co jste vlastně chtěl říct. Vaše opověď mi připadá poněkud matoucí. Co rozumíte onou upřímností?

George Friedman ve všech svých analýzách, ať už se jedná o pravidelné bulletiny, nebo knihy, vyniká schopností pronikat k jádru problému. A nejen to: nezakrývá své poznatky týkající se mocenských střetů pod závoj propagandy o abstraktních cílech, jako jsou lidská práva, humanitární pomoc, demokracie. Hodně se tím podobá Zbigniewu Brzezinskému, který například v knize Velká šachovnice také mluví o evropských spojencích USA jako o vazalech a o Mezinárodním měnovém fondu i Světové bance jako o amerických institucích.

Ve Friedmanově vystoupení, o kterém se zmiňujete, je tato upřímnost surově koncentrovaná především v pasážích, kdy hovoří o USA jako o impériu, a na těch místech, kdy mluví o zájmu Washingtonu na ukrajinském konfliktu.

PZ: Myslíte pasáže, kdy Friedman hovoří o tom, že je v zájmu USA prostřednictvím Ukrajiny oddělit Německo a Rusko?

Ano. Tady se již míchá velká upřímnost s neuvěřitelným archaismem…

PZ: A to je přesně co?

Friedman říká, že již několik století je úkolem USA zabránit tomu, aby se Německo a Rusko spojily. Jednota těchto států je „pro nás jedinou hrozbou“. Je prý třeba zabránit tomu, aby se propojil německý kapitál plus technologie s ruskými surovinami a množstvím pracovních sil. Tak tohle není americká tradiční strategie, ale geopolitická vize britského původu.

Otcem vize anglosaského úkolu oddělit Německo a ruský Heartland je britský geograf a jeden ze zakladatelů geopolitiky Halford Mackinder. Ten už v knize Demokratické ideály a realita (1919) viděl jako základní úkol západních mořských mocností zamezit tomu, aby Němci „zorganizovali“ ruský Heartland. Postavil cíl oddělit Německo a Rusko pásem malých států. A napsal snad neslavnější geopolitické rčení: „Kdo vládne východní Evropě, ovládá Heartland: Kdo vládne Heartlandu, ovládá Světový ostrov: Kdo vládne Světovému ostrovu, ovládá svět.“ Jsou autoři, kteří tvrdí, že právě těmto představám vděčíme za to, že po 1. světové válce bylo vítěznými mocnostmi odsouhlaseno vytvoření Československa. Řečeno jinak, Friedman jen nad starou britskou strategií vztyčil vlajku USA.

PZ: Přiznávám, že je zvláštní slyšet, že válka na Ukrajině míří stejnou měrou proti Rusku a Německu.

Friedman v některých svých dalších výrocích ono protiněmecké ostří tlumí. Říká, že není jasné, jak se Německo zachová. Ale že se špatně rozhoduje už od roku 1871, tedy od sjednocení Německa. Obecně však platí, že kdyby něco podobného o americkém podílu na rozpoutání ukrajinské občanské války a její funkci oddělit Rusko od Německa řekl český analytik, byl by obviněn z proruské propagandy.

PZ: Jak se ale mohou třeba pacifisté či marxisté v Česku shodnout s americkým zpravodajským analytikem?
 
Geopolitické myšlení pracuje s představou věčného konfliktu a nadřazenosti síly nad právem. Silnější má „pravdu“. To pro analytiky z geopolitické školy není otázka mravnosti, ale faktické podoby fungování světa. Proto lze také u Friedmana v knize Příštích 100 let, která v roce 2010 vyšla i česky, nalézt takovéto pasáže: „Kdyby se Ruská federace rozpadla v devadesátých letech dvacátého století a region by se roztříštil do mnoha menších států, ruská síla by zmizela a s ní i hrozba, jakou Rusko představuje pro Evropu. Kdyby se Američané, Evropané a Číňané spojili v útoku, ruská otázka by byla definitivně vyřešena.“ S obdobnou otevřeností pak komentuje i Oranžovou revoluci v Kyjevě: „Rusové spatřovali v událostech na Ukrajině pokus Spojených států přičlenit Ukrajinu k NATO, a tím přivodit období rozkladu Ruska. Upřímně řečeno, v ruském vnímání těchto záležitostí byl velký díl pravdy. Kdyby se Západu podařilo získat převahu na Ukrajině, Rusko by se nemohlo nijak bránit,“ píše Friedman.

To, co pacifisti či marxisti, ale zdaleka nejen oni, kritizují, Friedman prostě konstatuje jako projev nezměnitelné přírodní zákonitosti. Zjednodušeně řečeno, protiklad není na škále „pravda-nepravda“, ale na škále „změnitelné-nezměnitelné“. Například na zmíněné tiskové konferenci Friedman bez obalu říká, že se musíme smířit s tím, že i v Evropě budou války, které jsou prý projevem lidskosti. Osobně se domnívám, že bychom se s tím neměli smířit. Třeba už jen proto, že válka je projevem atavismu.

PZ: Abych se ujistil, že rozumím správně, že onen archaismus, který přisuzujete Friedmanovým výrokům, spojujete s britským původem a stoletým stářím představ o úkolu oddělit Německo a Rusko?

Nejen. Problém je i v tom, že celá tato vize je vlastně metafyzikou, která nahrazuje analýzu. Třikrát ovládala východní Evropu a tzv. Heartland jednotící síla: Mongolové, Ruské impérium a Sovětský svaz. Nikdy to neznamenalo ovládnutí celého Světového ostrova, tedy Eurasie a Afriky viděné dohromady, natož pak světa. Z faktu, že na Sibiři lze dohledat region, kam neproniknou oceánské válečné lodě, protože tamní řeky ústí buď na jihu do uzavřených jezer, nebo na severu do zamrzajících vod, nelze dovodit, že tento region – Heartland – má politickou ambici ovládnout svět. Nebo že má k tomu kapacity, například demografický potenciál. To jen notoričtí zastánci geopolitické metafyziky tak uvažují.

A Friedman se ke geopolitickým metafyzikům připojil.

PZ: Je jasné, že s ním nesouhlasíte. Vyčítáte mu chybné, geopolitické vnímání světa. Zároveň mluvíte o strategické slepotě. V čem spočívá?

Nejvíce na Friedmanově tiskové konferenci přitahuje jeho tvrzení, že sjednocení Německa a Ruska je jedinou hrozbou pro americkou nadvládu ve světě. K této mackinderovské tezi spojené s vizí sanitního kordonu, což je též záležitost z dob po 1. světové válce, pak Friedman dodává: USA potřebují na Světovém ostrově po vzoru Římské říše loutkové vladaře v provinciích plus selektivní, promyšlenější než dosud, vojenské údery proti vzpurným. Jenže – samotný začátek této úvahy je chybný, a to i když přijmeme geopolitický způsob uvažování. Největším nebezpečím pro hegemonii USA není spojení Německa a Ruska, ale Číny a Ruska. Přičemž platí zcela jednoznačně, že americká politika na Ukrajině a obecně v Evropě urychluje sbližování Ruska s Čínou. Také teze o tom, že předpovědět, jak se v případě Ukrajiny zachová Německo, znamená předpovědět budoucnost na 20 let, je západocentristická, neodpovídá aktuální povaze i tendencím změn světa v 21. století.

PZ: V čem se Friedman mýlí?

Chybou je podle mého názoru geopolitický předpoklad, že násilné konflikty a války jsou neodstranitelné. A tento názor Friedman ve svém vystoupení tvrdě obhajuje. Na druhé straně George Friedman je bezesporu jedním z nejlepších současných amerických analytiků. Disponuje nadstandardním množstvím veřejných i neveřejných informací. Pohybuje se kolem něho celá řada bývalých i aktivních zpravodajských důstojníků. Jeho analýzy několikrát týdně míří na mnoho tisíc mailových adres po celém světě. Stal se možná nejvlivnějším civilním stratégem na světě. Jeho závěry, a to i chybné, mají tvořivou sílu: někteří politici v nich nacházejí program pro své akce. A jednají podle nich. Materializují Friedmanovy ideje, mění je v realitu.

PZ: To jste ho docela pěkně ocenil, ale v čem se tedy Friedman mýlí?

Možná že vynechal Čínu záměrně. Že to je jen další výzva na vytvoření skupiny G2, tedy společné správy světa z Washingtonu a Pekingu. Jak to navrhoval Obama, když poprvé navštívil Čínu. 

Anebo Friedman skutečně podlehl geopolitickým stereotypům a nedokáže se vymanit z původní metafyziky o sváru pozemní a mořské moci. V každém případě je to špatný signál.

PZ: Vyslaný komu?

Evropské unii, Rusku i Číně. Je to zpráva o tom, jak uvažuje část politické elity USA. Informace, že její někteří příslušníci nepřemýšlejí v takových kategoriích, jako je „lidstvo“ či „práva člověka“, „demokracie“ a „kooperace“. Malují scénáře věčného zápasu o nadvládu a co nejefektivnějšího užívání americké síly. Uvažují v protikladu MY ve Spojených státech versus ONI ve zbytku světa.

Jiří Kouda, npz
Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 5.4.2015 18:30



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog