Najnovšie články

Potrebuje byť Slovensko súčasťou nového zväzu ?

Dalimil Kronika | 12.12.2017 11:58
populivox: čo si o tom myslím

Žiadne osobitné práva pre LGBTI nejestvujú

Dalimil Kronika | 12.12.2017 11:52
populivox: čo píšu iní

Švédi nezvládajú platiť migrantov

Dalimil Kronika | 11.12.2017 09:15
populivox: čo píšu iní

Nechápem, neverím, neakceptujem !

Dalimil Kronika | 11.12.2017 09:00
populivox: čo si o tom myslím

Reakce ruského novináře na vyloučení z OH

Dalimil Kronika | 11.12.2017 08:54
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

Rezolutní NE hrátkám s migrací

čo si o tom myslím

Na letošním Rhodoském fóru se vedla debata i o migraci. Dostal jsem se v ní do ostrého střetu s jejími politicky korektními obhájci. Můj úvodní projev obsahoval následující argumenty.

Aprioristické, politicky korektní, progresivistické, v podstatě merkelovské postoje k migraci jsou založeny na zcela ošidném předpokladu, že je migrace pozitivním společenským jevem a že migrovat mezi státy je normální. S tím nelze souhlasit. Normální je nemigrovat. Normální je akceptovat zemi, ve které se člověk narodil a má tam svou rodinu, identifikovat se s ní, považovat ji za svou domovinu a žít v ní. Emigrace musí být považována za extrémní způsob řešení existenčního problému konkrétního člověka.

Právě ten konkrétní člověk je klíčový. Netrápí nás individuální migrace, tento pomalý, v malém množství probíhající, v podstatě pokorný, neagresivní, a proto nedestruktivní proces, kterého jsme svědky celá staletí a tisíciletí. O individuální migraci není důvod vést spor. Průvodním jevem dnešní doby je však nikoli pomalá a pokorná, nýbrž o proměnu společnosti usilující masová migrace. Ta je z řady důvodů dnešními politickými elitami uměle stimulována a přímo či nepřímo organizována a řízena.

Organizátoři Rhodoského fóra předem rozeslali řečníkům návrh „hlavních bodů k diskusi“. Nevěřil jsem svým očím. Obsahoval otázky typu „jakou formu by měla migrace mít?“, „jak získat z migrantů co nejvíce? (how to get the most out of the migrants)“, „jak řídit migraci?“. To jsou pro mne otázky nepřijatelné. Jedinou relevantní otázkou je „jak se bránit migraci?“ nebo eventuálně „jak ji minimalizovat?“.

Masová migrace je negativním jevem jak pro země, kam migranti směřují, tak pro země, odkud odcházejí. Vyvolává změny etnického složení obou typů zemí. Vede k velkým kulturním, sociálním a politickým konfliktům, šokům a pnutí. Narušuje zvyky, obyčeje, vzorce chování, způsob života, které se postupně vyvíjely po staletí a tisíciletí a které vedou k unikátní a neopakovatelné specifičnosti jednotlivých zemí.

Nemohu přijmout politicky korektní, ale zcela prázdnou rétoriku, která zdůrazňuje „vzájemný respekt“ a „přijetí identity jiných“ a která hlavně varuje před xenofobií. Dnešní spor o migraci není sporem mezi humanismem a xenofobií, ani mezi solidaritou a egoismem. Je sporem zastánců svobody a národního státu s odpůrci svobody a národního státu.

Masová migrace je obhajována dnes již zcela zdiskreditovanou doktrínou multikulturalismu. Ta je slepou uličkou. Aby mohly jednotlivé státy fungovat, potřebují alespoň minimální (vůbec ne malý) stupeň homogenity, nikoli maximum heterogenity a diverzity. Právě to se ideologie multikulturalismu dlouhodobě snaží popírat. (Důsledně odlišujme evolučně, spontánně vzniklou multikulturalitu v různých místech světa od agresivní a konstruktivistické ideologie multikulturalismu.)

Žiji v Evropě, která má specifickou historii a navíc nové charakteristiky spojené s institucionálním uspořádáním Evropské unie. Dnešní migrační vlna je v Evropě vyvolána tím, že byly hranice EU po dlouhou dobu otevřené a nehlídané a že se na tom nic nezměnilo ani po událostech roku 2015. Neschopnost, absence vůle, ne-li dokonce záměr klíčových evropských politiků jsou příčinou pokračující migrace. Tito lidé pravděpodobně stále ještě věří v utopickou ideu Schengenu, která se ukázala být fatálně chybnou a neudržitelnou. Společnosti bez hranic nemohou existovat.

Žiji ve střední Evropě, která zažila čtyři desetiletí komunismu. Tento prožitek zostřil naše pohledy na společenské události. Lidé v tomto regionu nemohou zapomenout na komunistické experimenty, které byly ve své podstatě podobné dnešnímu migračnímu experimentu. Nezapomínají na neautentickou solidaritu vynucovanou z vnějšku, na výzvy k sebeobětování se ve jménu budoucnosti a na pokusy vytvořil nového evropského člověka. To, co se děje dnes, není od minulých pokusů příliš vzdálené.

Jsem navíc z malé středoevropské země. Rozdíl mezi malými a velkými zeměmi je v pohledu na migraci zásadní. Pro malé země je hrozba masové migrace něčím úplně jiným než pro země velké. Ty by si toho měly být vědomy, ale bohužel nejsou.

Dnešní migrační vlna primárně nebyla způsobena situací v zemích na Blízkém východě a v severní Africe. Je důsledkem již delší dobu probíhající evropské krize, systémových defektů evropské politiky a evropského institucionálního uspořádání, slabosti a předsudků evropských politických elit. Dnešní politika německého a bruselského establishmentu se stala pro Evropu větším nebezpečím než samotní migranti.

Má kritika proto nemíří na migranty. Míří na současnou Evropu. Termín „migrační projekt“ je namístě. Dnešní masová migrace není důsledkem spontánního, respektu hodného lidského chování. Je důsledkem mylného projektu multikulturních politických elit.

 

Václav Klaus, mezinárodní konference Rhodes Forum 2017, Rhodos, Řecko, 6. října 2017. Přeloženo z angličtiny.

Publikováno v deníku Právo dne 9. října 2017.

Článok vložil: Dalimil Kronika
Pridané: 10.10.2017 13:58



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog