Najnovšie články

Atapana:Přírodu nepřetvářejme,jen se o ni starejme

Peter Bulik, Mgr. | 15.8.2018 15:46
populivox: čo píšu iní

Keď prekážajú iba niektorí...

Dalimil Kronika | 25.7.2018 14:34
populivox: čo píšu iní

Svoboda slova v ohrožení

Dalimil Kronika | 24.7.2018 17:34
populivox: čo píšu iní

Stanovisko Petra Marčeka k ceste na Krym

Dalimil Kronika | 24.7.2018 17:20
populivox: čo si o tom myslím

Z tohto sa vám zatočí hlava...

Dalimil Kronika | 24.7.2018 16:47
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

Trump bere pouze Čínu a Rusko, my jsme jen kořist

rozhovor

Prostě byznys. Základní pravidlo, kterým se řídí americký prezident Donald J. Trump ve vztahu k zahraničí. Předvedl to v Saúdské Arábii a předvede to i na summitu NATO, odhaduje Tereza Spencerová. Ve svém pravidelném shrnutí týdenních událostí uvažuje, že budeme nuceni přijmout měnu euro…

Opět jsme prožili teroristický útok, nyní v Británii. Cítila jste to všeobecné mimořádné pohoršení nad tím, že oběťmi byly zejména děti a mládež? A co říkáte na profil teroristy? Nejdřív spořádaný potomek libyjských přistěhovalců, pak najednou začal zarůstat vousem, křičet modlitby na veřejnosti a nakonec prý odjel do Sýrie. Je nějaká šance zastavit u západních muslimů vývoj takovýchto „koníčků“? Kolik procent z nich se asi tetelilo blahem z „úspěchu“ svého bratra? 

Všimněte si onoho mustru: Kdosi v Evropě zaútočí, vyhodí spoustu lidí do vzduchu a následuje už jakýsi taneček, který známe z Paříže, z Nice a tak podobně: Média začnou chrlit zvěsti o „solidaritě s oběťmi“, dojemné příběhy o nezištné pomoci, začnou citovat nejrůznější lidi, podle kterých „nad námi teroristi nezvítězí“ a „my se bát nezačneme“... Sakra! Ten konkrétní sebevražedný atentátník má libyjské islamistické kořeny, žil v Británii ve společenství lidí z tak zvané Libyjské islámské odbojové skupiny, což jsou jistě samí roztomilí a plně asimilovaní a integrovaní lidé, které si britská vláda domů asi přivedla za jejich džihádistické „zásluhy“ na „demokratickém“ svržení Kaddáfího režimu… Nechutné. A k tomu se ještě jezdil do Sýrie kamarádit s teroristy a „trénovat“ s nimi. A to všechno „se ví“ hned v prvních hodinách po masakru. Není to podivné? A co s tím? 

Západ se kdysi rozhodl, že má právo svrhávat režimy tam a tuhle; a v rámci této šílenosti se spojoval se silami, které jsou ve skutečnosti protizápadní, ale v daném okamžiku bohatě stačilo, že měli společného nepřítele. A dokud tato politika bude pokračovat, například v Sýrii podporou „umírněného“ džihádu, budou v Evropě umírat lidé ve skutečnosti „našima rukama“. „My“ – tedy ve skutečnosti západní politici – jsme si je sem v mnoha případech vědomě a z různých důvodů dovezli, „my“ si můžeme za důsledky. O tom ale „paradoxně“ naše „elity“ vůbec nemluví. A čím víc mrtvých bude – rukou nějakého „domácího“ nebo importovaného islamistického šílence – přibývat, tím snáze se dají škrtit tradiční evropské hodnoty, protože v době ekonomické krize a blouznění Bruselu je svoboda v zásadě přepych, který ti „nahoře“ rozhodně nemohou tolerovat. Je naopak třeba mít vše pod kontrolou… Neříkejte mi, že v prošpiclovaném prostoru, jakým je Británie, žádná tajná služba nebo třebas i policie nevěděla, že zrovna ten a ten je budoucí masový vrah, tím spíš, když věděli, kam jezdí „na dovolenou“ a s kým cvičí navlékání sebevražedného pásu s výbušninami… Čili, až se média zase rituálně protočí nad „bílými oběťmi“ tentokrát z Manchesteru, hned poté by „naši lídři“ měli konečně zodpovědět triviální otázku: „Proč podporujete a hájíte islamistické vrahy v Libyi nebo Sýrii?“ Nebo kdekoli jinde, samozřejmě. 

A když jsme u toho, to mediální lkaní nad „našimi“, tedy bílými oběťmi mi připadá do značné míry pokrytecké. Pokud by nám tedy opravdu „šlo o lidi“. 98 procent z těch desítek tisíc všech obětí islámských teroristů ročně a ve světě jsou jejich souvěrci, muslimové, kteří se odmítají stát fanatiky. 

 

Čtenáři mohou být poněkud zmateni tím, co Donald J. Trump prováděl v Saúdské Arábii. Za prvé, terorismus neoznačil za projev islámu, ale pouhého extremismu. Řekl by podle vás toto někde na předvolebním shromáždění v Iowě? Za druhé, Saúdskou Arábii označil za partnera v boji proti terorismu. Co o tomto prohlášení soudíte? A za třetí, za sponzoring teroristů může Írán. Může? Jak se projevil celkově DJT vůči shromážděným lídrům arabského světa? A jaký nastavil vztah se Saúdy? 

Nemá smysl příliš se rozebírat v Trumpově „saúdském“ projevu, protože to jsou jen slova, která od něj chtěli Saúdové slyšet. A slova jsou zadarmo. Důležitější je, že výměnou za ně od Saúdů za zbrojní a jiné kontrakty vyzískal bezmála 400 miliard dolarů, a to více méně za „ochranu“. V běžné detektivce, když přijdou mafiáni do restaurace a vysvětlí majiteli, že pokud nebude platit, proletí mu výlohou v lepším případě „jen“ kýble s exkrementy, se tomu říká racketeering. Najednou přijel americký prezident k Saúdům a ve své podstatě udělal to samé. Názorná ukázka Trumpovy zahraniční politiky v praxi, která je vlastně jen málo kamuflovaným „byznysem“. Pokud by mu Saúdové měli do budoucna „za ochranu“ svého středověkého systému platit „jeho ceny“, tak ke konci Trumpova funkčního období nebude mít saúdský král už ani na 156. manželku… Nezapomínejme totiž, že ta slavná a údajně superbohatá Saúdská Arábie už si předloni musela začít půjčovat peníze v zahraničí a přistoupila i k rozprodeji podílů ve své vlajkové lodi, ropné společnosti Aramco. 

Ale vážně. Fascinuje mě to, co Trump u Saúdů předvedl. Na rozdíl od svých předchůdců vše vymezil jen do roviny peněz. Chcete přežít? Tak plaťte! I za „mírového nobelisty“ Obamy to bylo vše v rámci tradic – USA totiž potřebují petrodolar, a tak se před Saúdy vždy skloní. Teď se Trump sklonil naoko a absolvoval tam spoustu teatrálních „tanečků“, ale veškeré vztahy ve skutečnosti zredukoval na své heslo „Amerika především“. Už před třemi lety věděl, že Saúdové financují Daeš, loňské odtajnění vyšetřovací zprávy o 11. září mu dodalo informace o tom, že právě Saúdové platili útočníky v New Yorku nebo Washingtonu. A teď přijede do Rijádu s pocitem převahy a na rozdíl třeba od Obamy jim nabídne cosi, co nemohou odmítnout, pokud se chtějí ve své stále nestabilnější zemi udržet u moci: „Plaťte!“ It´s just a business. 

 

Srovnejme vůbec, prosím, vývoj posledních pár let v Saúdské Arábii a Íránu – u těch „hodných“ i u těch „zlých“. Tedy ekonomika, demokracie, lidská práva, vystupování vůči sousedům, zasahování do války v Sýrii, vztahy s Ruskem... A proč dle vás DJT vůči Íránu tak brutálně vystupuje, zejména pokud jde o Obamovu jadernou dohodu? Je důvod bát se, že Írán na nás pošle jadernou střelu?

Nemůžete srovnávat bílou s černou. V době, kdy byl Trump u Saúdů, vyhrál prezidentské volby v Íránu dosavadní lídr státu Hasan Rouhání. Každoroční hodnocení demokracie na Blízkém východě, které připravuje americké ministerstvo zahraničí, konstatuje, že jediné blízkovýchodní svobodné volby jsou právě a jen v tom tolik kritizovaném Íránu. Už jen z tohoto pohledu by měl být Írán pro Západ tím hlavním spojencem – tedy pokud by nám opravdu šlo o tu demokracii. Íránská potíž ale spočívá v tom, že Teherán se od islámské revoluce v roce 1978 snaží jít vlastní cestou a po zkušenostech s diktaturou prozápadního šáha se Washingtonu a Západu obecně vyhýbá obloukem. A to se přece nesmí. A proto se nyní omílají přinejmenším ony teze o íránské podpoře terorismu, když už jaderná dohoda fakticky zrušila „strašáka“ v podobě íránské jaderné zbraně. Kritizovat Írán za cokoli je v některých kruzích prostě „in“, i když je to „in“ spíš jen ze setrvačnosti. A zatímco vzduchem létají různá slova a obvinění, největší evropské koncerny už se do Teheránu vrátily, protože se jim na tamním trhu po hezké řádce let nyní vracejí vyhlídky na nebývalé zisky. I kvůli nim se Trump vlastně drží zpátky – kritizuje sice ostře Obamovu jadernou dohodu, aby především domácí čili americké židovské lobby ukázal, že stojí na „správné straně“, ale současně nebrání americkým firmám, aby s Íránem obchodovaly. Možná i proto Írán nakupuje dopravní letadla od Boeingu, a ne od Airbusu – kšeftem za miliardy, na který se nikdo ve Washingtonu neodváží sáhnout, se prostě zaháčkoval na americké scéně a svázal tamním jestřábům ruce. 

Srovnávat Saúdy s Peršany je nesmyslné. To je něco jako srovnávat noc a den. 

Ale je to zajímavé z hlediska toho „demokratického“ západního světa – reálnou demokracii v Íránu odmítáme ve prospěch totální středověké tmy u Saúdů, kteří se svým wahhábismem navíc stojí za většinou současných teroristických skupin, Daeš a Al-Káidu nevyjímaje. A právě těmito svými „výhonky“ zkoušejí bojovat proti íránskému vlivu – z pohledu sunnitských Saúdů je totiž šíitský Írán jejich hlavním soupeřem o pozici lídra celého Blízkého východu. Dosavadní vývoj tohoto „souboje“ třeba v Sýrii nebo Jemenu, který Saúdové už třetím rokem bombardují, naznačuje, že v proxy válkách proti Íránu prohrávají. Není například bez zajímavosti, že snad jen dva dny před Trumpovým příjezdem dopadla na Rijád balistická raketa, kterou odpálili rebelové z Jemenu. A vůbec si nejsem jistá, jestli Saúdům nějak pomohou zvrátit situaci ty neuvěřitelné hromady zbraní, které jim nyní Trump vnutil. 

Saúdská armáda je slabá, na vlastní čím dál sociálně deprimovanější, a proto nespokojenější obyvatelstvo se příliš spoléhat nemohou; a na žoldáky jsou zase potřeba peníze… 

 

DJT nyní poprvé navštíví spojence v NATO. Řekne: „zaplaťte, nebo na vás kašlu?“ Zmůže se v rámci Evropy na nějakou „svou“ politiku vůči Rusku, nebo tak zabředl do vyšetřování, které proti němu vedou doma stran ruského vlivu, že pokud jde o Rusko a Ukrajinu, bude nakonec konformní? I když tedy, on a ministr zahraničí Tillerson vyslali vůči Rusku vstřícné signály a také zkrouhnuli vojenskou pomoc Ukrajině, které se to nelíbí... 

Ano, podle mého zopakuje formulku „Zaplať, tlusťochu!“, abych citovala filmovou repliku Jeana-Paula Belmonda. Pokud má udržet vizi „Amerika především“, tak nic jiného ani udělat nemůže, i když ono utnutí zbraní zadarmo pro Ukrajinu je opravdu vcelku překvapivé. Překvapivé, ale současně plně v logice Trumpovy zahraniční politiky. Je totiž potřeba se vrátit k proslovu, v němž ministr zahraničí USA Rex Tillerson, takto bývalý šéf ropného koncernu ExxonMobil a člověk, který se mnohokrát sešel s Putinem, shrnul aktuální zahraniční politiku: „Zapomeňme na lidská práva a podobně, důležitá je důvěra a má dáti dal.“ Z onoho projevu jasně vyplývá, že Trumpův Washington vážně bere jen rovnocenné soupeře, tedy Číňany a Rusy, s nimiž chce spolupracovat. A všechny ostatní má za „snadnou kořist“, která dlouho žila na americký úkor, až se USA v rámci „policajtování“ světa dostaly do stavu, kdy ekonomika kopíruje trendy z velké hospodářské krize z 30. let minulého století a americké dluhy už nelze splatit ani matematicky. 

Výměnou za předložení účtu svým západním spojencům nabídne nějakou úlitbu typu „jasně, že napadení jednoho člena NATO je napadením všech“, ale tím si nijak nezadá a k ničemu se ani nezavazuje. Zmíněná situace zatím nikdy nenastala a není důvod předpokládat, že někdy i nastane. A co víc, v řadách „spojenců“ už je beztak dokonalý chaos – Řecko, člen EU a NATO, si například tuhle oficiálně stěžovalo, že Turecko, kolega z NATO, až příliš často narušuje jeho vzdušný prostor. Co to znamená v praxi? Může člen NATO napadnout člena NATO? A co to případně znamená pro ostatní členy NATO? A může se „přítel z NATO“ současně chovat „nepřátelsky“ k členovi EU? V případě Turecka možná ano, ale jak se z toho všeho vymotat, když si pravou rukou potřásají a levou se pohlavkují? 

Jasně, že domácí bojovníci proti Trumpovi chtějí uchovat status quo, a tak pořád „jedou“ tu svou „Russiagate“. Osobně mi připadá neuvěřitelné, že je to pořád baví, i když ani po bezmála roce ještě nepředložili žádné důkazy. Pokud bych tohle měla vzít za hlavní motiv současného Západu, tak vcelku snadno pochopím, proč se víc a víc zemí přimyká k čínsko-ruské Eurasii. 

 

71 procent našich občanů odmítá zavedení eura. Patříte mezi ně?

Ano. Ale můj názor je vcelku zbytečný. Jsme v situaci, kdy jen čekáme, jestli nám naši ekonomičtí „loutkovodiči“ z Německa k přechodu na euro dají příkaz. Nezajímá je nacionalistické Polsko ani vzpurné Orbánovo Maďarsko, ale na naši vždy a při všech režimech (mimochodem) poddajnou vládu páky mají. Takže, pokud přistoupíme k euru, jak se o tom v posledních týdnech mluví, dívejte se pořádně, kteří politici s touto ideou přicházejí. A i kdybychom na euro pod nátlakem – oficiálně ovšem po „odborné a politické a zevrubné diskusi“ – nakonec přistoupili, v obecné rovině to bude přece jen další důkaz rozpadu EU: Kdo není s Bruselem, je proti němu a musí být potrestán odsunutím na jakousi vedlejší kolej. 

 

„Czech president pardons convicted contract murderer“ – Český prezident prominul trest nájemnému vrahovi, referují americká média o propuštění Jiřího Kajínka. Je to ostuda pro Česko? Jak celou věc vnímáte vy osobně? 

Upřímně řečeno, nemám názor. Nemám k němu dostatek informací. V každém případě je jasné, že je to kauza, která byla sporná od samého počátku a stát se v ní žádnou přehnanou důvěryhodností podle všeho nevyznamenal. Ale jestli je to ostuda pro Česko? Ostuda před kým, proboha? Pokud jsou na svobodě masoví vrazi typu George Bushe nebo Tonyho Blaira, tak přece nemůžeme mít ostudu z jednoho Kajínka, ne? 

 

Na závěr tradiční otázka. Co dalšího bychom měli v příštích dnech sledovat? 

Bude zajímavé sledovat Trumpa v Evropě, ať už při jednání o NATO nebo na G7. 

 

 

Tereza Spencerová

nlin

Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 28.5.2017 15:05



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog