Najnovšie články

Mikroplast všade okolo nás

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:48
populivox: čo píšu iní

Otevřený dopis kandidátovi na prezidenta ČR

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:29
populivox: čo píšu iní

P.C.Roberts: Už před 11. zářím 2001 plánovaly USA

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:24
populivox: čo píšu iní

Václav Klaus pro ranní zprávy rádia Impuls

Dalimil Kronika | 16.1.2018 10:51
populivox: rozhovor

Prijmite naše hodnoty, alebo opustite EÚ !

Dalimil Kronika | 16.1.2018 10:37
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

Schyluje se k válce. S evropskou elitou.

rozhovor

Rozhovor Václava Klause pro Týden: Schyluje se k válce. S evropskou elitou.

Po nedávné sérii teroristických útoků napsal váš syn Václav, že nevidí „jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice“. Myslíte, že je čas z EU vystoupit?

Když zmiňujete sérii teroristických útoků, tak moje první otázka je, co se ještě musí stát, aby lidé v Evropě i u nás konečně otevřeli oči a začali tuto věc brát vážně. Mě to trošku deprimuje, protože je vidět, že necitlivost masy veřejnosti na cokoli – včetně věcí tohoto typu – je pořád daleko větší, než bychom předpokládali a než bychom si přáli. To podle mě trošku přesahuje otázku, jestli z Evropské unie vystoupit, nevystoupit a tak dále. Druhou věcí je, jestli by teď rychle pomohlo, kdyby Česká republika vystoupila z Evropské unie. To navíc nepovažuji za realistické, protože vidím garnituru dominantních českých politiků, z nichž si to nepřeje ani jeden. Než se mezi ně vloudí někdo, kdo by si to přál, tak podle mě uplyne ještě hodně vody. A když to nepokládám v danou chvíli – za to „v danou chvíli“ dávám tři vykřičníky – za realistické, tak mě příliš nezajímá se tím zabývat.

Po oné sérii teroristických činů bylo s podivem sledovat, jak řada evropských politiků v první řadě zjišťuje, zda šlo o některého z migrantů, jestli byl z Islámského státu, anebo zda šlo „jen“ o „obyčejného“ psychopata. Bavorský ministr vnitra chtěl docela seriózně vyšetřovat, zda se syrský atentátník, který se vyhodil do povětří před branami hudebního festivalu v Ansbachu, pouze nepokoušel o sebevraždu bez úmyslu zranit další lidi. Co tomu říkáte?

Na to se nedá říct nic jiného, než že to je absurdní, nesmyslné, dětinské. Přidávat k tomu nějaké silnější adjektivum prostě nemá smysl. Myšlenka, že si tito lidé nevidí na špičku nosu, se mi nezdá pravděpodobná. Myslím, že tak absolutně hloupí – jak říkají moji synové, „s IQ méně čtyři“ – určitě nejsou. Takže je to nějaký evidentní záměr.

Druhou tezí části evropských politiků, ke které se přihlásila i německá kancléřka Merkelová, je, že útoky dělá Islámský stát záměrně, aby Evropu poštval proti migrantům a muslimům.

Ne, ne, ne. Já už nehodlám výroky paní Merkelové komentovat. Protože se pořád snažím mírně držet toho, že jsme v jistých chvílích bývali na nejrůznějších evropských setkáních kolegové sedící vedle sebe u stolu. Takže nechci dělat laciné silácké výroky, ale její postoj je pro mě opravdu naprosto, naprosto nepochopitelný. Zejména mě – nevím, jestli říci rozesmálo, nebo něco jiného – její poslední vystoupení. V něm se vrátila ke svému Wir schaffen das, tedy My to dokážeme. Což snad musí říkat z legrace, protože musí vědět, že si to slízne ve všech médiích. Ještě více mě ale pobouřila její věta, že to je pro Němce velká historická zkouška a že v ní obstojí. Přivolat si takovou zbytečnou pohromu sám na sebe a říct, že to je historická zkouška, to nevím, nakolik to může myslet vážně.

V předchozí odpovědi jste zmínil, že uvedené věty zaznívají s nějakým záměrem. S jakým?

Zaprvé si oni politici mohou myslet, že hloupí jsme my a že na to skočíme. Mohou být tak namyšlení, že si myslí, že to neprokoukneme a tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou. V naší knížce Stěhování národů jsme k tomu ještě dodali širší úvahu. My jsme řekli, že oni si ve svém multikulturalistickém blouznění opravdu přejí vytvořit novou Evropu a nového evropského člověka. A toho z nás, starých Evropanů, prostě nevytesají, nevykřešou. A proto si asi musejí myslet, že je dobře, že přijdou noví lidé, které budou otesávat, obrušovat a uhlazovat k obrazu svému a k obrazu jejich vidění Evropy. K tomu mohou používat kdejaký trik, manévr, kdejaký výrok, který nám se zdá legrační.

Tuto tezi jsem od vás už slyšel. To je hodně spiklenecká teorie, ne?

Mluvím o tom často a občas slyším, že v tom Klaus vidí jakési spiknutí, jakousi konspirační tajnůstkářskou hru skupiny Evropanů. Já bych chtěl říct, že z této mé teze nic takového nevyplývá. Nemyslím si, že se kdesi na utajeném místě setkává paní Merkelová s panem Hollandem, panem Junckerem, panem Schulzem, panem Tuskem – a nevím, s kým ještě – a že přemýšlejí, jak to udělat. Oni prostě díky svému ideovému vybavení stejně uvažují. A toto se v nich rodí paralelně.

Po podřezání kněze v severní Francii i prezident Hollande prohlásil, že jsme ve válce. Jsme v ní podle vás? A pokud ano, kdo s kým přesně ji vede a kdo tomu velí?

No, tak já nejsem pro nadsázky tohoto typu. Pokud to není použito jen jako lehce míněný slovní obrat. Ve válce prostě určitě nejsme. A jestli jsme ve válce, tak ve válce – a tady bych ten obrat použil – sami se sebou v Evropě. Došlo k obrovskému rozpolcení mlčící většiny zdravě uvažujících lidí s evropskými – hodí se mi to ruské slovo – věrchuškami, s evropskou elitou. Ano, tady se schyluje k válce a tato válka může mít skutečně dalekosáhlé důsledky. Ve svých projevech připomínám slavnou, skoro sto let starou knížku La rebelión de las masas (Vzpoura davů) španělského myslitele Josého Ortegy y Gasseta. A říkám: vidím, že rozpor mezi těmito dvěma skupinami lidí hrozí vypuknutím jisté la rebelión de las masas.

Vážně? S jakými důsledky?

Tak ty různé rebelión většinou nedopadaly dobře. Jenže ta naše rebelión je v dnešní době přece jen trochu umírňována ještě pořád relativním blahobytem. Ti lidé z masy ještě pořád mají na to, aby mohli jezdit na dovolené. Když už ne do Turecka, Egypta a Tuniska, protože se bojí, tak alespoň do Řecka, Chorvatska nebo Španělska. Tím jsou ti lidé ještě pořád brzděni. Proto nechci předvídat, jak rychle ta rebelión skutečně vypukne.

Evropská komise teď odpustila Španělsku a Portugalsku sankce za porušování závazku snížit deficit pod tři procenta HDP. Podle eurokomisaře Pierra Moscoviciho komise musela přihlédnout k tomu, že Evropané přestávají v evropský projekt věřit, a proto prý není ta pravá chvíle na sankce. Tím se podle vás snaží oddálit onu vzpouru?

Co bych k tomu řekl hlubšího, než že jsem nedávno objevil pěknou statistiku. Jedním z jejích údajů bylo, kolikrát bylo v eurozóně od jejího vzniku v roce 1999 do loňska porušeno maastrichtské kritérium tříprocentního povoleného deficitu. To číslo je obdivuhodné a zasloužilo by si být vytištěno červeně. Maastrichtská podmínka byla za sedmnáct let porušena stošedesátpětkrát. Samozřejmě, že v čele této tabulky stojí Řecko, které ji v sedmnácti letech porušilo sedmnáctkrát.

Vraťme se k boji s terorismem. Co se proti němu dá dělat? Prezident Miloš Zeman dlouhodobě prosazuje dohodu Evropy se Spojenými státy americkými, Ruskem a Čínou pod záštitou Rady bezpečnosti OSN a zahájení preventivní války na teroristické základny. Co je váš recept?

Já nemám takové bojechtivé ambice jako prezident Zeman, tak se na svět nedívám. Navíc myslím, že je naprosto nerealistické, aby se Rada bezpečnosti OSN nebo kdo na něčem takovém dohodla, to je koncepčně neproveditelné. Myslím, že cesta je jediná: zastavit rezolutně všemi možnými prostředky dnešní masovou migraci do Evropy. Zastavit. Tečka. I když všichni sluníčkáři, pražskokavárníci a pravdoláskovci budou samozřejmě říkat, že migrovat je základním právem člověka žijícího na zemi a jen zločinci – třeba Klaus na straně jedné a Trump na straně druhé – si mohou myslet opak. Druhý krok: vracet zpět všechny, kteří do Evropy načerno domigrovali. Jiná cesta v žádném případě neexistuje. Myšlenka, že se budeme více ozbrojovat nebo zvyšovat počty bezpečnostních rámů na každých dveřích – od obchodů po školy –, je podle mého absurdní.

Mluvíte o zastavení migrace, ale jen v Turecku čeká téměř dva a půl milionu lidí na možnost vydat se do Evropy. Turecko je zadržuje na základě dohody s kancléřkou Merkelovou, na oplátku chce ale zavedení bezvízového styku. Turecký ministr zahraničí Çavuşoglu pohrozil, že když se tak nestane do poloviny října, přestanou migranty zadržovat. Má EU Turecku vyhovět, zvláště po puči a čistkách prezidenta Erdogana?

Bez ohledu na to, že si můžeme cokoli myslet o Turecku, prezidentu Erdoganovi či zdrojích a příčinách nedávného puče, tak dnešní Turecko a jakákoli turecká reprezentace musí vyslovovat požadavky tohoto typu. Byli by blázni, kdyby poslouchali každodenní evropské výroky na svou adresu a jen říkali: nám to nevadí, my s vámi budeme rádi dodržovat tu či onu smlouvu. To není z reálné politiky, ale z utopického snu. Zadruhé, bez ohledu na to, co si myslíme o Turecku, Erdoganovi a puči, tak je logické, že chcemeli podepsat takovou dohodu, tak se vůči Turecku musíme nějak chovat. To Merkelová věděla, proto je také velmi umírněná. Nemám příliš možností slyšet každý projev Merkelové – nemám na tom interes ani dostatečný čas –, ale zrovna jsem výjimečně někde v cizině slyšel její prohlášení k Turecku. Mně se zdálo tak bezbarvé, nepřesvědčivé, prázdné, nicneříkající a tak veleopatrné, že tím jasně naznačila, že si jasně uvědomila, že něco podepsala. No, a chce-li s někým jednat, tak se na něho nemůže tvářit, jak se tváří někteří jiní.

Jak vůbec vnímáte události v Turecku? Byl to puč, nebo Erdoganem připravená akce, aby mohl zahájit čistky, jak tvrdí jeho odpůrci?

Já nejsem příznivcem konspirativních teorií. A dvojnásob nejsem příznivcem přes hlavu jdoucích dvojitých konspirací. Na to jsem přízemní a prostý člověk. Myšlenka, že by si někdo schválně naaranžoval puč a střelbu na své letadlo, aby pak mohl vyhlásit drsný politický domácí režim, to si představit nedovedu. Turecko je velmi složitá země, rozpolcená na evropštěji a neevropštěji uvažující část. Je i ve složité situaci, jak naložit s dědictvím Atatürka, tedy deislamizací Turecka. Je to země s obrovskou mocí armády. A mohl bych vrstvit jeden argument za druhým. Takže žádné černobílé popsání tohoto puče podle mě nemůže existovat.

Jak na vás ale dnešní vývoj v Turecku působí? Zdá se přece vyloučeno, aby byl prakticky ze dne na den připraven seznam téměř šedesáti tisíc lidí, kteří byli zatčeni, vyslýcháni, odsunuti ze svých pozic. Erdogan evidentně přitahuje šrouby a upevňuje moc, ne?

Zaprvé nemám žádné tajuplné informace, které nemají třeba čtenáři TÝDNE. Všechno je to pouhá spekulace a já nerad spekuluji. Že se prezident Erdogan pokouší posilovat svou pozici, je naprosto evidentní. O tom, že v Turecku existuje silná vnitřní opozice, také nemůže být sebemenších pochyb. Že si v těchto končinách vzájemně vyřizují účty jiným způsobem, než je zvykem ve střední Evropě, je evidentní také. Nevím, co bych k tomu dalšího řekl.

V únoru 2012 jste při státní návštěvě Turecka prohlásil, že by Turecko mělo vstoupit do EU, protože by „ospalou Evropou zatřepalo“. Myslíte si to pořád?

No, tak já bych si nepřál, aby Turecko se svými hodnotami, způsoby politického boje a svými představami o světě vstoupilo do Evropy. Ale bylo by mi úplně lhostejné, kdyby vstoupilo do Evropské unie. Protože jsem stejně pro to, aby EU byla rozbita. A pokud by k tomu vstup Turecka přispěl, tak bych to jedině uvítal. Myslím ale, že jistý vzestup ambicí Turecka vstoupit do EU nastal někdy na přelomu tisíciletí, tehdy měli velký zájem a atmosféra v zemi tomu byla nakloněna. Ale nepřetržité sdělování té či oné evropské mocnosti, že sice ano, ať EU vyjednává, ale jen přes naši mrtvolu, tak to myslím Turky z toho snu dostatečně vyléčilo.

Vraťme se k otázce, ze které jste mi trochu utekl. Má Evropská unie za současné situace zrušit Turkům víza i za cenu risku, že Turci v říjnu opravdu zvednou stavidla a pustí na starý kontinent dva a půl milionu uprchlíků?

Myslím, že Evropa odstranění vízové povinnosti stoprocentně dopustit nemá. Ale řekl bych, že kvůli sobě samé a ochraně svého prostoru, a nikoli kvůli tomu, kdo přesně a jak zorganizoval puč v Turecku a co po něm následuje.

Takže má EU spíše dopustit, že sem Erdogan pustí dva a půl milionu uprchlíků?

Nic takového jsem neřekl. Řekl jsem, že my se máme bránit tomu, aby sem těch dva a půl milionu lidí přišlo. Co udělá Turecko, to myslím nemůžeme ovlivnit.

V rámci dohody EU s Tureckem by kromě jiného mělo do Česka dorazit osmdesát uprchlíků ze Sýrie. Ve vládě to vyvolalo spor. Zatímco socialisté s lidovci je chtějí přijmout, šéf ANO Andrej Babiš se postavil rezolutně proti. Co si myslíte vy? Je těch osmdesát lidí takový počet, který by nás mohl nějak ohrozit?

Počet osmdesáti uprchlíků je under my sensitivity level – pod mým prahem citlivosti. To neznamená, že o tom není možné udělat nějaký výrok. Ale je to v relacích, o kterých vedeme tento rozhovor, o několik pater jinde. A myslím, že nemá smysl, abych se o tom pokoušel nějaký silný výrok dělat. Vím, že někdo může říct: kamínek ke kamínku, ale já myslím, že bychom tady k té věci neměli utíkat.

Nicméně je to další pokračování sporu, který se mezi sociálními demokraty a hnutím ANO rozhořel především kvůli slučování policejních útvarů. Babiš byl prý připraven odejít z vlády, a kdyby mu to prezident Zeman nerozmluvil, zřejmě by odešel. Měl to Babišovi Zeman rozmlouvat?

Já opravdu v této vnitřní politice už nejsem. A dělat o ní nějaké silné soudy, to mě nezajímá. Mě zajímají trendy a tendence. Já bych považoval za zajímavé, jak bude ten spor o uprchlíky, který se dnes rozhořel mezi panem Babišem a panem Sobotkou, vypadat po letošních podzimních krajských volbách.

A jak to odhadujete?

To neodhaduji už také nijak. Ale zajímá mě, jestli ten spor zůstane, anebo je to všechno jen předvolební hříčka.

Co si vůbec myslíte o zmiňované policejní reorganizaci, tedy sloučení protimafiánského útvaru ÚOOZ a protikorupční policie ÚOKFK?

Mám pocit, že vyústí v kompromisní řešení. Ale ptáte-li se mě na jednoduchý pohled, tak ve sporu – abych to převedl do konkrétních osob Šlachta versus Tuhý – jsem evidentně stál na straně Tuhého.

Co jako ekonom soudíte o oznámení Babišova ministerstva financí, že má Česko za prvních sedm měsíců tohoto roku rekordní přebytek státního rozpočtu 75,6 miliardy korun? Připomínám, že vláda pracuje se sedmdesátimiliardovým návrhem deficitu, takže kdyby vše šlo podle Babišových představ, mohla by vláda po dlouhých letech na konci roku dosáhnout vyrovnaného rozpočtu.

Zaprvé nemám pocit, že mám hrát nějakou lacinou politickou hru. Ten reálný přebytek státního rozpočtu za prvních sedm měsíců v té výši, jak říkáte, nepochybně existuje. Dívám-li se do těch střev, tak mě jako ekonoma zaujmou dvě čísla. Vzestup příjmů státního rozpočtu za sedm měsíců roku o 4,2 procenta a oproti tomu pokles výdajů státního rozpočtu o 2,7 procenta. To jsou nepochybně čísla, po kterých bude každý ministr financí na světě říkat: já jsem úspěšný a pochvalte mě za to. To je věta A. Větou B je, nakolik je to úspěch české ekonomiky, nakolik vlády jako celku a nakolik konkrétního ministra financí. To už je na daleko složitější analýzu. Že klesají výdaje, je způsobeno hlavně tím, že výrazně klesají státní investiční výdaje. Všichni kolem sebe přece vidíme, že se přestaly budovat dálnice a různé další velké investice, padá stavebnictví a podobně. Nepochybně byl minulý vzestup investičních výdajů spojen s evropskými dotacemi. No, a teď když jich ubylo, tak je jasné, že se méně investuje. Takže to má tyto dopady. Ano, toto tato vláda ušetřila, ale jde o to, zda vláda i ministr financí šetří vědomě.

Každopádně si asi stejně jako já umíte představit, jak by si Babiš – pokud by se mu podařilo dosáhnout vyrovnaného rozpočtu – hrdě stoupl a řekl cosi ve stylu: Podívejte se, co robily pravicové vlády za dluhy. Až som přišel já a dal to do poriadku. Asi by měl příští volby do sněmovny vyhrané, ne?

No, to nevím, jestli by je měl vyhrané, nebo ne. Je ale logické, že by to ministr financí asi takto prohlásil. To by asi řekl každý ministr financí na světě.

Může se to Babišovi podařit?

Druhá polovina roku bude určitě výdajově daleko větší. Ale že bych měl před očima přesná čísla, to nemám. Takže to nedovedu říct. Ale je to číslo impozantní, i když není úplně přesně jasné, díky čemu vzniklo.

Pomalu se blíží druhá přímá volba prezidenta. Už se objevují první zájemci. Kromě podnikatele a textaře Michala Horáčka třeba i kandidáti typu podnikatele Igora Sládka, který na to jde přes inzerci v novinách, či Marka Hilšera, jenž se před dvěma roky svlékal před Úřadem vlády při demonstraci na podporu Ukrajiny. Bude asi veselo, ne?

Tak já zaprvé slyším těch jmen, která se míhají vzduchem, daleko více, než která jste teď jmenoval. Na to mám jednu jedinou větu: chtěli jste přímou volbu, máte ji. Já přímou volbu prezidenta považoval za omyl, zásadně jsme proti tomu vystupovali. Prostě najednou si lidé… Ne, lidé ne, těm to bylo jedno, ale politické strany umanuly, že se zavděčí voličům, když je nechají přímo volit prezidenta. Považuji to za naprostý omyl.

Mohl by takový Michal Horáček zopakovat slovenský úspěch Andreje Kisky a porazit favorita Miloše Zemana?

Já nevím, jestli už Miloš Zeman vyhlásil svou kandidaturu.

To zatím ne, ale všichni s tím tak nějak počítají…

Já s tím také počítám. Ale nevím, co způsobí mediální svět a co se všechno může stát. Skoro každý se mě ptá na pana Horáčka, který není žádným mým osobním přítelem. Také jsem pozdvihl obočí, když se jeho jméno objevilo. Ale když jsem si nedávno přečetl, že se s prezidentskou ambicí vrací ET mimozemšťan z jiného světa – pan Švejnar –, tak jsem si řekl, že to by snad byl Horáček lepší. Protože tady alespoň žije s námi, zatímco Švejnar žije na jiné planetě.

Petr Kolář, Týden, 8. srpna 2018.

Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 9.8.2016 17:52



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog