Najnovšie články

Mikroplast všade okolo nás

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:48
populivox: čo píšu iní

Otevřený dopis kandidátovi na prezidenta ČR

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:29
populivox: čo píšu iní

P.C.Roberts: Už před 11. zářím 2001 plánovaly USA

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:24
populivox: čo píšu iní

Václav Klaus pro ranní zprávy rádia Impuls

Dalimil Kronika | 16.1.2018 10:51
populivox: rozhovor

Prijmite naše hodnoty, alebo opustite EÚ !

Dalimil Kronika | 16.1.2018 10:37
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

Korupce jako nástroj západního neokolonialismu

čo píšu iní

Korupce jako nástroj západního neokolonialismu S korupcí se dnes bojuje aktivně, hlasitě a na všech úrovních. Snaží se ji vymýtit, odsuzují ji, zavírají do vězení, trestají a někde za ni dokonce popravují. Vždy a všude o ní hovoří jako o hlavním problému současné společnosti. Korupcí straší málem i děti ve školkách. Za korupci se dostává zejména vládám takzvaných rozvojových zemí, které USA učí demokracii a finanční transparentnosti.

Hlavním cílem nekončící kampaně mezinárodního boje proti korupci se stalo Rusko. Tuto zemi neustále vyzývají k liberalizaci ekonomiky, která údajně automaticky povede ke snížení korupce. Snižují rating nízkými místy v žebříčku transparentnosti financí a naopak vysokými místy v žebříčku zemí s největší korupcí. Neustále poukazují na množství místních zlodějů a zlodějíčků u moci, ale, a to je typické, jakmile je proti nim zahájeno soudní stíhání, prchají do Londýna nebo na Azurové pobřeží. Pro Západ je korupce spolu s omezení svobody slova v informačním špinění Ruska hlavní strašák. Samo Rusko ovšem ochotně hraje roli oběti a aktivně podporuje názory, že je zdrojem korupce. Mnozí ruští odborníci docházejí k závěru, že korupce je v krvi ruského národa a je nedílným a zakořeněným rysem Ruska. A Západ tomuto závěru s radostí tleská.

Korupce je přitom nedílnou součástí západního modelu společnosti, který je vnucován celému světu. Její neokoloniální mechanismus vysává zdroje této planety. Sám dolarový systém, založený na principu pyramidové hry a globálního podvodu, není nic jiného než nejvyšší míra korupce, to jest nezákonného přisvojení si společenských hodnot a zdrojů. Když se dolar tiskne prostřednictvím vytvořeného a kontrolovaného soukromým kapitálem Federálního rezervního systému a tento úzký kruh nikým nevolených osob využívá emisi státních peněz v kombinaci s dominancí světové měny ve vlastních soukromých zájmech – není to nic jiného než krádež.

Jedná se o krádež na nejvyšší úrovni, v důsledku níž se obětí stávají téměř všechny země světa a dokonce i vlastní obyvatelstvo USA (i když v menší míře). Přitom vše vypadá velmi demokraticky a dobrovolně. Jak se vyjádřil Vladimír Putin: „USA vyrábí hlavní produkt – dolary“, které nejsou zabezpečeny ničím, kromě vojenských základen NATO a zotročování světa Bretton-woodským měnovým systémem, který směnil ručitele světových financí, tj. zlato, na zelené cáry papíru. Prezident se přímo tak nevyjádřil, ale z jeho slov zazněla více než jasná narážka na celosvětovou finanční pyramidu USA, která je hlavním zdrojem korupce ve světě.

Jakým způsobem to probíhá? Formou vnucování tohoto mechanismu všem zemím a jejich elitám. Je nutné provádět měnové operace v dolarech a investovat své zisky z přírodních a jiných zdrojů do dluhových cenných papírů USA a zemí Západu. Ve výsledku tzv. rozvojové země a země třetího světa dávají vlastní zdroje zadarmo ‒ a sebe takto předurčují k věčnému zaostávání za Západem a degradaci. Metody vnucování tohoto mechanismu jsou detailně popsány v bestselleru Johna Perkinse Zpověď ekonomického zabijáka. Jejich logika a princip je ovšem starý jako tento svět. Vše začíná z banálního uplácení představitelů jednotlivých zemí a jejich okruhu, poté jsou jim pod maskou pomoci spolu s kredity nabízeny chytré finanční pasti. Nedají-li se představitelé zemí uplatit a „pomoc“ Západu nepřijímají, zaktivizují se informační a diplomatické způsoby změny režimu, a to až po ty násilné. Tak či onak, k moci přicházejí lidé, kteří jsou loajální vůči dolaru a umožňují tak Západu vyčerpávat zdroje za zelené cáry papíru. Tímto způsoben je utvářen neokoloniální systém, v němž se koloniální vláda vazalské země a rovněž elita odtrhávají od národa.

 

Jedná se o soudek střelného prachu používaný samotnými Spojenými státy v případě, pokud se domnívají, že si místní malí vládcové zahrávají, a že je potřeba je vyměnit za jiné. V takovém případě pomocí mezinárodních médií, která jsou nedílnou součástí a důležitým nástrojem dolarového systému, v národu rozdmýchávají protestní nálady, které v něm i bez toho zrají po celou dobu, a jsou zcela objektivní. Velkou pozornost tomu najednou věnuje „mezinárodní společenství“ ‒ následně pak probíhá „změna režimu“, a to více či méně krvavá. Dokud lid slaví vítězství revoluce a demokracie, k moci jsou uvedeny nové loutky, připravené sloužit dolaru a jeho vlastníkům. Elita se jako obvykle s rychlostí přebarvuje do nových barev. V podstatě se však nic nemění ‒ zájmy místní vlády jsou zásadním způsobem v rozporu se zájmy země a národa, což opět vytváří protestní nálady, které může neokoloniální systém v každém okamžiku využít. Pouze v krajním případě, když už se země-oběť vůbec nechce poddat měkkým ani tvrdým metodám podřízenosti systému, zaktivují se vojenské hrozby, bombardování, intervence a další silové metody raketové a bombové demokracie.

Elita a moc, která je posazena na háček dolaru a nesamostatné ekonomiky, bezpodmínečně vyvolává zkorumpovaný systém řízení. Jejich prodejní principy pronikají jako metastáze do celé společnosti, podrobují si lid a stávají se pravidly jeho každodenní existence. Samozřejmě, korupce existovala vždy, a to včetně Ruska. Avšak poprvé jako hlavní princip mechanismu řízení celými zeměmi a národy. Centrální banky téměř všech zemí světa nejsou pod kontrolou vlád, jsou nezávislé na místních úřadech a fakticky se řídí Federálním rezervním systémem USA. Říká se tomu „tržní principy demokracie“ a „nezávislost podnikání“ na vládě. Podnikání jako takové, soukromý kapitál (ale ne každý, jen ten vnesený do globálního kapitálu) prakticky stojí nad systémem státní správy. Právě to je hlavním cílem každé liberalizace finanční a řídící sféry, kterou s takovou horlivostí Západ vnucuje všem zemím.

Velký soukromý byznys ‒ jen ne ten národní! ‒ diktuje státu vlastní pravidla hry, podřizuje si ho k vlastním zájmům.

Pokud se pokusí o něco podobného stát, státní korporace či jen národně orientovaný kapitál, je to okamžitě považováno dolarovým finančním systémem za útok na svobodu kapitálu. Daňové ráje, lobbování, praní špinavých peněz, finanční spekulace s cennými papíry – to vše není nic jiného, než prvky korupčního západního systému.

Názorným důkazem toho, že je to právě Západ, kdo iniciuje a řídí korupci elit na něm závislých zemí, je přechovávání nakradeného kapitálu právě v západních bankách. Největší část peněz z korupce se nachází u objednavatele korupce, to je více než zřejmé. Někdy Západ blokuje účty nepohodlných lidí, ale nikdy to nedělá systémově, aby se vzdal nakradených peněz z jiných zemí.

Je však příznačné, že se protikorupční tažení provádí výhradně proti státním úředníkům a důrazně se při tom zamlčuje role zástupců velkého soukromého kapitálu. Hlavním terčem informačních útoků v Rusku se stal právě státní zaměstnanec, zatímco na zpronevěře státních peněz se vždy podílí podnikatel a často se právě on stává iniciátorem. Na Západě mají úředníci roli obsluh oligarchů. Nejprve jsou finanční a politické problémy řešeny v nadnárodních společnostech, poté se jejich rozhodnutí dávají úředníkům přes různé parlamentní mechanismy, a ti jen doplňují konkrétní dokumenty svými v podstatě nic neznamenajícími podpisy. Odtud je i relativně nízká míra korupce mezi úředníky Evropy a USA ‒ prostě není potřeba je uplácet, nic podstatného vlastně neřeší. Západní korupční systém prošel tímto stupněm rozkladu společnosti. Když byly řídicí páky ve státních rukou a u jeho představitelů, vlivný soukromý kapitál byl zainteresován v jejich podplácení, což je primitivní úroveň korupce. Díky neoliberální ekonomice přešla skutečná moc do kanceláří soukromých korporací a stala se nepotřebnou. Úředníky až po ministry navíc drží na uzdě: jakmile se v něčem před velkým kapitálem proviní, okamžitě se spustí kampaň na diskreditaci tohoto člověka. Je to až k smíchu, když ministr nemá právo koupit si drahé auto a dům, zatímco představitelé seznamu „Forbes“ mají v osobním vlastnictví celé ostrovy, nejbohatší holdingy, průmysl a dokonce i země.

Revoluce, pokud je Západem podporována, se obvykle neprovádí proti místní korupční vládě, nýbrž v zájmu korupční světové elity. A rovněž proti těm, kdo se odvážili ‒ třeba i ne otevřeně, ale postavili se ‒ proti dolarovému systému a proti neokoloniálnímu řízení. Když další všemožní revolucionáři, bojovníci s „antilidovým režimem“ vycházejí na Majdan, tlučou policii, ničí další paláce a fotografují zlaté bagety, je třeba si uvědomit, že kdesi daleko v klidu kabinetů skuteční korupčníci světového rozsahu, beneficianti dolarového monopolu a finanční pyramidové hry, řeší úkoly ku vlastnímu prospěchu a odstraňují nepohodlné politické figury.

Přirozené touhy lidí ustanovit spravedlivé uspořádání se využívá přesně s opačným cílem ‒ posílit tyto pořádky, samozřejmě s trochu pozměněnou fasádou slov o demokracii a vůli lidu. Korupce je jistě zlo a je třeba se jí zbavit. Ovšem dnešní neuvěřitelně složitou a mazanou dolarovou korupci je nemožné zničit hrubou silou, svržením krvavou revolucí nebo zničením státní moci. Je to dlouhá, důkladná a skrytá práce, ve které je důležitá přítomnost dvou podmínek: zrození národního vůdce se skupinou důvěryhodných lidí a skutečná rozsáhlá podpora lidu. Trpělivá podpora založená na intuitivním pochopení extrémní složitosti řešeného úkolu a víře v člověka, jenž vzal na sebe takovou odpovědnost.

(překlad čtenářky serveru)

 

Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 22.10.2014 21:20



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog