Přes všechno to, co ve svých článcích z principu svého náhledu na život a svého přesvědčení o fungování věcí kolem kritizuju, konstatuju, že o opravdové chudobě se nám tady může jenom zdát. Chudobu znají například v Africe nebo Jižní Americe, ale my tady ne. My jsme si jen pod deštníkem pečovatelského sociálního státu významně posunuli onu umělou hranici toho, co chudoba je, na čemž si pak svojí kariéru postavila armáda nově vzniklých organizací a samozvaných aktivistů, aby za veřejné peníze měli co tzv. řešit. Jenže povědomí lidí je nutné udržovat v nastavené linii, aby mohli něco ´řešit´ dál a nemuseli do práce, a tak nemine jediný rok, aby nám někdo shora nepřipomněl, že se máme blbě.

Nejnověji tu máme už tradiční kritiku v podobě aktuální zprávy o stavu lidských práv ve světě v roce 2012, kterou vydalo americké ministerstvo zahraničí. Výsledek pro nás? Čeští Romové podle této zprávy strádají chudobou a čelí diskriminaci a je to potřeba zase ´řešit´. Běžní Američané tak o nás mají možnost díky jejich byrokratům zjistit, že jinde ve světě je taky blbě a dost možná ještě blběji, než v Americe.  Jenže kolik Američanů vlastně vůbec tuší, kde je ta země, kde lidé už roky na nic nedbají, neslyší varování amerického ministerstva zahraničí a dál ´šlapou po lidských právech´ svých spoluobčanů? No přece v Čečensku. Nebo  je Čečensko v srdci Evropy, jak se mnozí z nich domnívají, a máme tu líheň teroristů, kteří nejnověji mohou za Bostonské atentáty.

Mám běžné Američany docela rád. Hodně věcí je jim jedno, ale když jde o to táhnout za jeden provaz nebo bránit sami sebe, mají to v krvi. Jen mám takový pocit, že kdyby Benjamin Franklin, George Washington, John Adams, Thomas Jefferson, John Jay, James Madison a Alexander Hamilton viděli, co ze státu plného vizí o svobodě udělali současní politici a jejich tažení za lidská práva, museli by se otáčet v hrobě.

Zatímco my učíme děti o tom, kde je Amerika i celý zbylý svět, mají Američané zjevně co dohánět. Bůh ví, zda většina z nich vůbec tuší, kde jsou ty státy a lidi v nich, kam posílají své vojáky a proč vlastně... 



František Matějka

blog autora