Najnovšie články

Za dva měsíce se ve Švédsku konají volby.

Peter Bulik, Mgr. | 16.7.2018 11:30
populivox: čo píšu iní

Sledujete Vy Váš Samsung Smart TV alebo sleduje on

Peter Bulik, Mgr. | 16.7.2018 11:23
populivox: čo píšu iní

Rusko,Čína,Írán a Pákistán společně v Afghánistánu

Peter Bulik, Mgr. | 16.7.2018 11:08
populivox: čo píšu iní

Nepochopitelná krátkozrakost veřejnoprávních médií

Peter Bulik, Mgr. | 16.7.2018 11:03
populivox: čo si o tom myslím

O sestavování vlády, o demokracii i o devadesátých

Peter Bulik, Mgr. | 16.7.2018 10:54
populivox: rozhovor

Archív

Spriatelené weby

České média klamú a manipulujú...

čo píšu iní

Neplatí len pre české média...

"Česká" masmédia trvale lžou a manipulují, konečně je jasněji i dalším

Jenže opak je často pravdou. To, co zoufale tomuto národu ve všech okruzích chybí, je selský rozum. Ten, který známe od našich moudrých dědečků, a babiček. I když si ho aspoň částečně nemalá část Čechů - ale naneštěstí jen těch dole - zachovává. I proto byli Češi historicky výrazným trnem v oku všem systémům, politickým režimům, či náboženstvím. Většina národa vždy srazí podpatky a snaží se přežít, ale i tak je zde velká skupina těch, kteří na laciné triky politiků, nebo novinářů, neskočí.

Tak konečně si toho, co předvádějí česká masmédia, povšimly milióny čtenářů, diváků a posluchačů. Možná se podobně jako já štípaly do ucha, a střídavě otáčely oči v sloup, je-li něco takového v našem "moderním" pluralitním věku ještě vůbec možné. Ti starší zřejmě vzpomínali na dobu jedné, rudé barvy, a říkali si: je to tu zas, je to tu zas.

Zatímco k Schwarzenbergovi se čeští novináři chovali jako k šlechticovi, na něhož jsou nepříjemné otázky na tělo nepřípustné (připomnělo mi to mediální nedotknutelnost Václava Havla, blahé paměti), k Zemanovi pak kontrastně rozdílově jako k psovi, jako k alkoholikovi, a lháři, jež je - slovy Cimrmana - po většinu času jen sprostý podezřelý. Přitom za jeho vedení patřila nálada ve společnosti, sociální smír i ekonomické ukazatele paradoxně k těm nejlepším v polistopadové historii.

Je na pováženou, že však například ani Václav Moravec, který je už i tak hodně vyčpělý a okoukaný, bez energie a šťávy, ani po zvolení Miloše Zemana nedokázal ponížit svou bohorovnost a uštěpačnost, jízlivost a agresivitu, nedokázal přepnout v hlavě a nechoval se k budoucí hlavě státu s (aspoň trochu předstíranou) úctou a důstojností, která jí bezesporu náleží.

Ale chováme se k sobě často jako dobytek, je jedno, zda na internetu, na úřadě, nebo na silnicích, proto asi nelze očekávat, že právě v domácích médiích by tomu mělo být jinak.

V Česku nefunguje téměř nic a vše je jako by jen pár chvil před vypnutím, před svým definitivním zhroucením sama do sebe. Co ale nefunguje dlouhodobě a co páchá na myslích i duších Čechů dlouhodobé a skoro se mi chce říct nevratné škody, jsou média masové komunikace. Jedno, zda televize, rozhlas, či tištěná média. Nesou na morální devastaci tohoto národa stejný, možná dokonce větší podíl, než sami politici. Znáte někoho z excelentních a důvěryhodných novinářů, kteří by měli respekt jak novinářské obce, tak veřejnosti? Napadá mě Jakub Železný, který byl pro své všetečné otázky raději z Událostí, komentářů, přesunut do jiného typu pořadu, a v poslední době si vede velmi slušně rozhlasák Martin Veselovský. Samozřejmě, moderátorka Lucka Výborná. Tam se ale obávám, že výčet těch slušných a aspoň většinově objektivních končí.

Česká masmédia spustila tak velký virvál, a virál, že jsem se začínal obávat, že toho knížete, jež je v té fázi svého života, kdy už nedokáže ani pořádně a regulérně odvolit, na Hrad přeci jenom nakonec dotlačí. 

Jenže ve skutečnosti dostali jak občané ČR, tak média masové komunikace, ostrou a tvrdou lekci z demokracie. Ukazuje se však, že kdo ví, zda je vůbec v naší zemi aspoň polovina demokratů. Mnohé morální škody, které napáchal předlistopadový režim, ten polistopadový režim ještě zvýraznil a rozvinul.

Má se za to, že média nutí pracovat způsobem, kterým pracují, jejich majitelé. Tedy němečtí a švýcarští vlastníci. Ovšem často tomu není tak. Novináře nutí pracovat tak, jak pracují, jejich šéfredaktoři a editoři, často nesmírně emocionálně ponoření v tématech, o kterých mají přinášet faktická a nezávislá zpravodajství a komentáře. Většina novinářů je mladých, těsně po škole, splňují tedy kategorii "volič ODS, případně volič TOP09". Většina z nich má zřejmě hypotéku a stává se tak zřejmě spíše nevědomě hnací silou systému, myšimi, které rychle poklusávají v onom pověstném točícím se kole a nemají ani vteřinu výdechu (a nadhledu).

Zcela specificky se v médiích pracuje s kolonkou "osobnosti". Těžko říct, kdo to přesně je, protože masmédia zajímaly převážně osobnosti, které fandily Schwarzenbergovi.Jen si tak říkám, zda to třeba ten Zdeněk Svěráků měl zapotřebí.. tak úžasně se mu dařilo zůstat apolitický, a přitom hodně politický, až se úplně znemožnil.

 Většina domácích masmédií má zahraniční vlastníky, studie Vlastnická struktura českého mediálního trhu s ohledem na globalizačí procesy zde v manipulaci však řadu let vynikají i veřejnoprávní Česká televize, nebo Český rozhlas.

Když byl zvolen Zeman, dopřávají sluchu i pětičlenným skupinkám "osobností", které tvrdí, že "Zeman není můj prezident". No, toto zase nejsou mé osobnosti, což je vcelku jedno, ale jedno není, že naše přední osobnosti nectí demokratický systém. Anebo jinak, neumějí prohrávat.

Přímá prezidentská volba byla nesmírně poučná. Dozvěděli jsme se totiž, že se nás neustále snaží někdo zmanipulovat. Je jedno, zda bankéř, politik, nebo lobbista, nebo jen náš "seriózní deník", který si každé ráno kupujeme v trafice (i když čísla čtenosti strmě padají). Z pozice toho, že se domnívají, že jejich názor je lepší, cennější, erudovanější. Že jsme jejich nesvéprávní příbuzní, o které se holt musí nějak postarat, když už jednou jsou.

Jenže opak je často pravdou. To, co zoufale tomuto národu ve všech možných i nemožných okruzích chybí, je selský rozum. Ten, který známe od našich moudrých dědečků, a babiček. I když si ho aspoň částečně nemalá část Čechů - ale naneštěstí jen těch dole - zachovává. I proto byli Češi historicky výrazným trnem v oku všem systémům, politickým režimům, či náboženstvím. Většina národa vždy srazí podpatky a snaží se přežít, ale i tak je zde velká skupina těch, kteří na laciné triky politiků, nebo novinářů, neskočí.

Pamatují si totiž ještě to, jak museli číst mezi řádky během totalitních let. V této době je totalita v mnoha ohledech silnější. Byť pro mnohé v podstatě nepostřehnutelná. Můžete si sice říkat co chcete, ale nikdo vás neposlouchá. Ti silní to válcují. To je přece, konec konců, podstata kapitalismu, který se začíná globalizovat. A vám je z toho asi již dávno jasně patrné, proč.

Člověk by nevěřil, kolik zášti chovají její spoluobčané vůči tak vynikající herečce a komičce, která bavila tři nebo čtyři generace diváků a jakou bezesporu je například Jiřina Bohdalová. Vyznala se z politického názoru na nesprávnou stranu, má smůlu. Vše dobré je smazáno, teď je třídní nepřítel!

Česká média se ukazují být nafrněným kavárenským pražským spolkem nabubřelých intelektuálů, kteří zcela ztratili spojení s těmi, pro které píší.

Ano, naše média jsou v těžké a fatální dlouhodobé krizi, tak těžké, že ohrožuje na životě již nejen je, ale i jejich klienty, tedy nás. Dokud nenajmou jinak smýšlející kolegy, dokud nedají prostor jiným, možná méně emocionálním, ale o to více střízlivým, nebo dokonce vstřícnějším pohledům, dokud se nepřestanou ostře vymezovat a horovat pro parciální úzké zájmy zpravidla ekonomicky aktivní menšiny (neboť jediné, co opravdu má nějakou cenu v naší postmaterialistické době, jsou přece peníze), dokud neopustí konfrontační styl, z marasmu se nedostanou ani ona, o to méně my.

Pokud je s nějakou součástí společnosti (menší či větší) douhodobě vyjebáváno, jsou obíráni o svá práva, je jim ubíráno právo podílet se na veřejném životě a rozhodovat o něm, mají zpravidla tendenci se zavírat do skupin s velmi zahořklou pachutí a radikalizovat se. Zahořklost je vůbec výrazným českým rysem, historicky nám téměř neustále (až na chvilkovou vládu osvícených panovníků) někdo pošlapával práva a naději na spravedlivé řešení věcí tak, jako nám, Čechům. Je zřejmé, že si za to samozřejmě můžeme velkou měrou sami. Svou netečností, mírností a letargií, zčásti i strachem.

Nevím, zda si to novináři a mocní uvědomují, ale plnou parou se blížíme k bodu, kdy komunisté jako jediná vskutku parlamentní opozice dostanou ne 15, ale 30, nebo třeba 45%. Přispívají k tomu sami novináři, i pravicoví a levicoví politici. Co se bude dít pak? Půjdeme bojovat na barikády? Řekneme, že demokracie platí pouze pro inteligentní a svéprávné voliče a zrušíme výsledky voleb!?

Změnu mediálního kursu zatím očekávat, bohužel, nelze. K tomu, že nepokrytě horují pro jedno z řešení, už se povětšinou doznávají.

Lidé začali vyzývat k bojkotu médií masového proudu. Ano, zřejmě by to mohlo být v době internetu řešení. Ovšem takový deník, který by přinášel objektivní zpravodajství, tady zatím není. Rezignují tedy Češi na to, co se děje kolem nich a zahledí se ještě více do sebe? To bych považoval za katastrofu.

Prosím, je důležité vědět a uvědomit si, jak se "česká" masmédia chovají ke svým divákům, čtenářům, a posluchačům. Sdílejte proto tento článek co nejvíce mezi své známé maily a na sociálních sítích. Děkujeme!

 

nos

Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 30.1.2013 21:52



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog