Najnovšie články

Mikroplast všade okolo nás

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:48
populivox: čo píšu iní

Otevřený dopis kandidátovi na prezidenta ČR

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:29
populivox: čo píšu iní

P.C.Roberts: Už před 11. zářím 2001 plánovaly USA

Dalimil Kronika | 16.1.2018 11:24
populivox: čo píšu iní

Václav Klaus pro ranní zprávy rádia Impuls

Dalimil Kronika | 16.1.2018 10:51
populivox: rozhovor

Prijmite naše hodnoty, alebo opustite EÚ !

Dalimil Kronika | 16.1.2018 10:37
populivox: čo píšu iní

Archív

Spriatelené weby

My vám zajistíme růst, vy se nebudete bouřit

rozhovor

Yeh-chung Lu o tiché dohodě mezi Čínou a jejími občany... Lze očekávat, že se Čína stane světovým hegemonem? A co jí v tom může zabránit? I na tyto otázky odpověděl tchajwanský profesor Yeh-chung Lu, který přijel na Masarykovu univerzitu přednášet o americko-čínských vztazích v jihovýchodní Asii.

Dají se současné čínsko-americké vztahy přirovnat k těm sovětsko-americkým za studené války ?

Někteří akademici při popisu vztahu Spojených států a Číny termín studená válka skutečně používají. Ekonomická interdependence však činí současné vztahy Ameriky a Číny v porovnání s těmi studenoválečnickými naprosto odlišnými. Spojené státy představují obrovský trh pro čínský export a Čína je pro USA důležitá proto, že je největším držitelem amerického dluhu. Taková situace vytváří naprosto odlišnou situaci, a tak bych spíše použil termínu „vzájemná závislost".

Rozdíl mezi studenou válkou a současností tedy vidíte pouze v ekonomických záležitostech ?

Z politického a bezpečnostního pohledu vidíme vzájemnou konfrontaci obou států. Čínské vedení je však podle mě natolik pragmatické, aby chápalo, že Spojené státy by například v asijské části Pacifiku zasáhly, pokud by tam Čína deklarovala svou sílu.

Mohou tak vzájemné ekonomické vztahy pomoci vzájemnému pochopení obou zemí ?

Jistě, dá se poukázat na finanční stránku. Analytici například přirovnávají USA a Čínu ke dvěma štírům v jedné lahvi. Každý z nich má schopnosti zničit toho druhého, ale zároveň by byli napadeni druhou stranou, takže se ocitají v situaci, jíž se říká rovnováha finančního teroru (balance of financial terror). Přikláním se spíše k této interpretaci, protože skvěle vystihuje podstatu současných americko-čínských vztahů. Na rozdíl od přirovnávání ke studené válce.

Může současná finanční krize západního světa napomoci čínskému růstu ?

Krize Západu nemusí nutně vést k čínskému růstu. Čína je stále velmi citlivá na to, jak svět vnímá její chování na mezinárodní scéně. Na podzim loňského roku se třeba snažila jednat asertivně a podmínit půjčky eurozóně evropskou podporou čínského vlivu v Mezinárodním měnovém fondu, Evropané ovšem odmítli. Proto předpokládám, že si je Čína vědoma faktu, že na mezinárodní scéně pro ni stále existují určité druhy omezení.

Jaká omezení máte na mysli ?


Čína se například snaží demonstrovat svou politickou moc v oblasti Jihočínského moře. V půlce listopadu se čínský premiér Wen sešel s americkým prezidentem a Obama Čínu pouze podpořil v „zodpovědnějším chování" v daném regionu. Čína také připustila konstruktivnější řešení problému. Příklad ukazuje, že se Čína snaží myslet pragmaticky. I když je rostoucí ekonomickou mocností, chápe, že z hlediska vojenské a politické moci mají její aktivity své limity.

Za jakých podmínek a jak rychle by se mohlo chování Číny v Jihočínském moři změnit ?


Podle mě se změní do roku či dvou let. Především pokud Spojené státy pošlou své vojáky na základny v Austrálii, což by celou situaci změnilo. Protože ve chvíli, kdy toto Obama navrhl, přišel premiér Wen s požadavkem, zda by se z otázek Jihočínského moře mohly vyjmout všechny země neležící v oblasti. Tudíž i Amerika. Pro vnější svět z toho vyplývá, že bychom měli vytvořit dostatečný stimul a také mechanismus trestů, jenž by pomohl formovat budoucí čínské jednání na mezinárodní scéně.

Není otázka Jihočínského moře spíše energetickou záležitostí než diplomatickým sporem ?

Čínské vedení ví, že se jedná o spor o zdroje. Předloni Amerika požadovala ochranu svobody námořní plavby v tamější oblasti, načež Čína kontrovala tím, že se svobodou námořní plavby nejsou problémy už od 80. let, a ptala se, proč USA otázku Jihočínského moře vytahují právě nyní. Někteří lidé proto za vším spatřují americký zájem o ropné zdroje v daném regionu. Osobně bych ale řekl, že jde hlavně o americký vliv v celé oblasti než jen o boj o suroviny.

Jak moc je tato oblast pro Čínu surovinově zajímavá ?


Na celý problém se můžeme podívat ze dvou různých uhlů. Zaprvé z úhlu symbolického, kdy Čína tvrdí, že Jihočínské moře je součástí Číny, což souvisí s nacionalismem a národní integritou. Druhé hledisko je materialistické, které zohledňuje ropné zásoby v této oblasti. Takže pokud se v regionu budou chtít více angažovat Spojené státy, zvolí Čína spíše symbolické stanovisko a bude se snažit vyloučit z otázek Jihočínského moře zásahy vnějších států.

Takže se bude snažit hrát na panasianistickou notu...

Řekl bych, že Čína provede tyto věci: Zaprvé se bude snažit vytlačit americký vliv z oblasti. Dále se bude snažit bilaterálně vyjednávat se zeměmi jako Vietnam či Filipíny. A zatřetí se bude snažit spolupracovat prostřednictvím asijských organizací, aby komunikovala s ostatními národy jižní Asie.

Je vidět, že se Čína snaží stát hegemonem, alespoň regionálním. Existují nějaké překážky k čínské cestě za světovou hegemonií ?

Hlavním problémem je čínská domácí situace, kterou ještě zhoršuje velikost země i populace. Každý čínský občan má své vlastní obavy, které musí být schopno čínské vedení vyřešit. Po incidentu v roce 1989 na náměstí Tchien-an-men to vypadá, že vláda uzavřela se svými obyvateli oboustranný kontrakt. Zaručí lidem, že si v budoucnu více vydělají a budou ekonomicky prosperovat. A lid souhlasil, že za takových podmínek si nebude na vládu stěžovat. Pro čínské vedení je tak otázkou číslo jedna, jak zařídit ekonomický růst země v budoucnu. Posledních více než deset let je Čína velice hrdá na svůj více než 10% ekonomický růst. Pro letošek však existují prognózy, které předvídají zpomalení ekonomiky i v Číně. Zhruba na 7 či 8 % za rok.

Napadá vás ještě jiná překážka ?


Velice důležitý je i postoj k Americe. Pokud si zapůjčíme výrazy z realismu mezinárodních vztahů, lze Spojené státy označit za mocnost statu quo, zatímco Čína se zdá být rostoucí mocností. Takže pokud Čína v budoucnu vyzve Ameriku na souboj o její mocenský status, měly by se tím zabývat Spojené státy i Čína již dnes. Spojené státy by se měly snažit snížit čínský růst.

Jak ?


Třeba se snažit zvýšit svůj politický vliv v asijské části Pacifiku. A zároveň se pokusit o zapojení Číny do regionálních mechanismů a organizací, aby i ona nesla břemeno vývoje v dané oblasti. Amerika proto bude v blízké budoucnosti pokračovat ve využívání svých politických vztahů s Japonskem, Jižní Koreou a Austrálií, možná i Filipínami. To aby se ujistila, že pro ni nebude Čína představovat velkou vojenskou hrozbu.

Ekonomický růst Číny je podle vás klíčovou otázkou. O jak dlouhý a velký pokles by se muselo jednat, aby se čínský lid vzbouřil ?


Už v současnosti se čínské vedení bojí, protože obyčejní lidé nejsou spokojeni s rozhodnutími vlády. Ovšem většina lidí je prozatím stále spokojena s přínosem, který jim vláda přinesla. Což mi potvrdili i čínští akademici, když jsem byl před třemi lety v Číně.

Proč jsou tamější obyvatelé tak spokojení ?

Cokoliv vypadá skvěle v porovnání s dobou kulturní revoluce v roce 1977! Většina lidí je jednoduše spokojena se vším, co se vládě povedlo od té doby změnit.

Co se tedy bude muset změnit, aby byli Číňané nespokojeni a vznášeli vůči své vládě politické požadavky ?

Hlavně potřebují někoho, kdo by byl schopen přenést demokratické myšlenky i mezi obyčejné lidi. Zároveň je potřeba kritické masy, jež by volala po změně. Z krátkodobého hlediska mi takový stav přijde naprosto nereálný, protože čínská vláda má nad společností obrovskou moc. Čína je neprůhledná, a proto těžce pochopitelná.

Jak to ?

Intelektuálové by řekli, že se vláda pokouší o dvě věci. První z nich je kooptace, díky níž se vláda pokusí získat do svých řad samotné intelektuály. Druhou jsou represe. Pokud jste pro vládu hrozbou, uvalí na vás domácí vězení.
A co se týče kritické masy, která by byla schopna vyvolat demonstraci, má na její dohled vláda mnoho vyspělých technologií. Třeba sledování mobilních hovorů a internetových stránek. Proto je v Číně velmi obtížné, aby se dohromady sešly všechny prvky kritické masy, které by rozpoutaly demonstraci.

Jaká je vaše predikce do budoucna, stane se Čína hegemonem ?

Mezinárodně nebo regionálně se Čína hegemonem stane. Možná ne do pěti let, ale z dlouhodobého hlediska ano. Otázkou je, zda jsou podobné případy autoritativních režimů ohrožením regionální stability. Možná to není tak špatné, jak se zdá.


Proč ?

Současný autoritativní režim je patrně potřebným zlem, aby se země takové velikosti dokázala vypořádat s obrovským množstvím vnitřních problémů.
Co je podle vás druhou podmínkou budoucí čínské hegemonie?
Jak přesvědčit ostatní, že autoritativní režim je podmínkou regionální stability a míru. Čínská vláda by se měla více otevřít okolnímu světu. Třeba v otázkách týkajících se Jihočínského moře nebo u dalšího ožehavého tématu: Tchaj-wanu. Aby svět věděl, proč je konkrétní chování pro Čínu nutné.


Andrej Slivka

Článok vložil: Peter Bulik, Mgr.
Pridané: 30.1.2012 23:29



Pridať diskusný príspevok


Zatiaľ k článku nebol pridaný žiaden diskusný príspevok

peterbulik blog